Popenec obecný (Glechoma hederacea)

Popenec obecný je bylinka, kterou lze potkat snad na každém, kroku, na okrajích lesů, ale i v lesích samotných, na pasekách, loukách, v zahradách, na rumištích. Je prostě všudypřítomný, jen jej prostě snadno přehlédnete pro jeho drobnost.

V brzkém jaru spousta z nás chodí na medvědí česnek, mezi jehož listy se popenci na stejných lokalitách také daří, podobně jako i další léčivce, bršlici kozí noze.

Léčivé schopnosti popence obecného stojí určitě také za zmínku, působí protizánětlivě, hojivě, desinfekčně a močopudně. Podporuje látkovou výměnu, detoxikuje játra, pomáhá proti průjmům a při zánětech průdušek. Úspěšně také tlumí záněty a svědění kůže. Obsahuje vitamíny, silice a zdravé hořčiny.

Určitě není, na straně druhé, dobré to s ním přehnat. Spoře dávkovaný je výtečný pro svou bazalkovo-mátovo-šalvějovou chuť i příjemně kořeněnou vůni. Až do 17. století byl dokonce používán i ke kořenění piva. Tato piva se těšila zvláštní oblibě hlavně v anglii a nazývaly podle něj i své hospody - Gillhouse - tedy popencový dům.

Popenec obecný má listy vejčité až ledvinovité, řídce chlupaté až lysé, vroubkované. Barva zelená, v mládí někdy s fialovým odstínem.

Ke sběru pro konzumaci jsou vhodné hlavně mladé listy a výhonky, najlépe ještě před květem, nejdéle však do konce června. Později sbírané obsahují už moc tříslovin, které způsobují až ostrou pachuť.

Ke sběru k léčebným účelům se pak sbírá nať až v době květu a suší se ve stínu. V případě umělého sušení je třeba dbát aby teplota nepřesáhla 40 °C.

Ve středověku byla popenci dokonce připisována zázračná schopnost chránící lidi před morem a očarováním.

Ke kuchyňským účelům se používá čerstvá i sušená nať, přidává se do zeleniny a masa, karbanátků a zeleninových polévek. Čerstvým popencem lze ochutit omelety, tvarohové pomazánky, bramborové saláty, míchaná vajíčka, dají se jím okořenit i vařené brambory. Vhodný je také do nádivek, především té Velikonoční. Příjemnou přichuť v malém množství dodá i pestu z medvědího česneku.

Popenec lze zaměnit buď za hluchavky či jiné kopřivy, ty mají ale listy trojúhelníkovitě vejčité, špičaté, také vroubkované.

Pro vnitřní použití se připravuje odvar z jedné čajové lžičky drogy na sklenku vody, zřídka se užívá i čerstvá vymačkaná šťáva (30 až 50 g denně) při chorobách cest dýchacích, kašli, zahlenění nebo při zánětu dolních cest močových, jako kloktadlo se doporučuje při zánětu dutiny ústní (25 g drogy se vloží do 1/2 l studené vody, nechá se přejít varem a 20 minut se luhuje). Pro zevní použití se připravuje odvar koncentrovanější nežli při užití vnitřním. Na křečové žíly se osvědčila popencová mast, na bronchitidu zase popencový sirup (40 g drogy se dá do 1 l studené vody, přivede se k varu, nechá se 15 minut luhovat, scedí se, smíchá se se stejným množstvím medu a opět se vaří dokud směs nedosáhne konzistence sirupu).

Zběhovec lesní je druhou a asi poslední možnou záměnou. Jeho listy jsou však zcela jiné. Je též jedlý, ale velice hořký.

Nedoporučuje se pěstování popence na zahrádkách, dokáže velmi rychle zaplevelit celou zahrádku hlavně díky svým plazivým odenkům. Pokud se tedy chcete o pěstování pokusit, pak nezbývá, než se obrnět trpělivostí a stříhat, stříhat a zase stříhat.

Pokud vám popenec zachutná, lze jej celkem snadno mít k dispozici po celý rok. Prostě ke konci léta vytrhněte rostlinku nebo kořenující výhon z přírody a zasaďte si doma do květináče či truhlíku. Při pravidelném zastřihování tak budete moci nejen zpestřit svou kuchyni o zajímavou bylinku, ale bude vytvářet nové a nové mladé výhonky vhodné ke konzumaci, bude tvořit i květy a provoní vám byt.

V tomto článku jsou použité informace také ze stránek Herbář Wendys a Wikipedie.