penízovka smrková v mechu u staré šišky

V minulých dílech tohoto miniseriálu jsme se podívali zatím na dvě houby, které lze najít v průběhu zimy a brzy na jaře, konkrétně na krásně červený, oku lahodící ohnivec rakouský a žluto-oranžovou, většinou nádhěrně strukturovanou žilnatku oranžovou.

V dnešním dílu navážeme na tyto jarní krásné houby méně vzhlednou, ale po stránce konzumu o to lákavější, v sezóně vlastně první houbou, kterou lze sbírat a konzumovat, i když je to docela zdlouhavé a namáhavé. Jedná se totiž o houbu relativně drobnější, zato však dost masově rostoucí.

penízovka smrková - pohled na třeň a lupeny (foto kápo)

Nejedná se o první houbu v roce, kterou lze sbírat a konzumovat, ale první z jedlých hub, které začnou vyrůstat v novém kalendářním roce a nerostou i v průběhu celé zimy jako například hlíva ústřičná, penízovka sametonohá a další.

Hvězda dnešního dílu, penízovka smrková se často objevuje už od konce února ve smrčinách, ale i ve smíšených lesích se smrky. Vyrůstá výhradně ze smrkových šišek, které však při sběru nemusejí být vidět, mohou být zanořené v zemi. Nejčastěji ji však najdeme na těch polozanořených, několik let starých, které už dostatečně prorostlo podhoubí (mycelium) penízovky smrkové a začalo tvořit plodnice.

nenápadná skupina penízovek smrkových (foto Jonas)

Houba (plodnice) samotná je celkem nenápadná, drobná, lze ji však okem zahlédnout protože málokdy vyrůstá jednotlivě, většinou tvoří menší či větší skupiny. Drobný, 5-25mm veliký klobouk (výjimečně až 40mm) je hnědý, okrově hnědý, šedookrový až bílý. Je jen tence masitý.

penízovka provázková s borovou šiškou

Lupeny jsou husté, v mládí krásně čistě bílé, posléze přecházejí do šedé barvy. Třeň bývá v podzemní části chlupatý, jinak je lysý, hladký, pružný a celkem dost tuhý, ten se ke sběru a konzumaci nehodí. Sbírají se jen samotné klobouky. Barva třeně je pod kloboukem bílá až bělavá, směrem k bázi přechází do okrové až červenavě okrové barvy. Jeho délka se hodně odvíjí od hloubky zanoření šišky do substrátu, nad zem moc nevyčnívá.

Jak už bylo uvedeno a jak vyplývá i ze substrátu, na kterém houba vyrůstá, nalézt lze penízovku smrkovou výhradně v lesích, kde se objevují i smrky. Nesmí tam však být vápenaté podloží či vápenitá půda, tu penízovka smrková nemá moc ráda. Preferuje vlhčí, ale ne přemokřené lokality.

helmovka šiškomilná (foto marek.11)

Při jejím hledání a sběru je potřeba si dát pozor hlavně na helmovku šiškomilnou, která vyrůstá ve stejném období na stejném substrátu, tedy na smrkových šiškách. Na rozdíl od jedlé penízovky smrkové se jedná o houbu nejedlou, poznatelnou podle stavby plodnice, která má většinou výraznější středový hrbolek na klobouku, dále podle třeně, který je hnědý až šedohnědý bez žlutavých tónů a v poslední řadě podle nepříjemného dusičnanového až chlorového pachu.

Další z možných záměn je velice podobná penízovka provázková, která ve stejném období vyrůstá na šiškách borovic. Tato záměna však není problematická, obě houby jsou jedlé. Později v sezóně, zpravidla od půlky dubna se na borových šiškách objevuje také penízovka nahořklá, tu lze však poznat podle nahořklé, nepříjemné chuti.

Na závěr jeden tip na sběr - dobře poslouží nižší miska či třeba krabička od některého z margarínů a malé nůžky. Pak stačí krabičku přiložit hranou pod úroveň kloboučků a šmik. Z hlaviček penízovek lze asi nejvíc doporučit polévku. Je to příjemná jarní houbová chuť.