Vracím se na místa kde jsem strávil dva roky základní vojenské služby. Jsou to místa kam se nedostala ani živá duše. A já si nikdy nedokázal představit, že by jsem se někdy mohl zde volně a svobodně procházet s košíkem. Toulat se v místech kde kdysi signální pletivo oddělovalo naší státní hranici.

To jsou dnes má horká houbařská místa. Toulám se zde sám v místech kam ani nyní nikdo celý rok nechodí. Je to tajuplný kout naší krásné země. Lesy hluboké střídající jehličnany s listnanými partiemi. Jezdím sem několikrát do roka. Hned na začátku houbařské sezony jelikož už právě v květnu zde nacházím krásné hříbky dubové. Rostou v kopcích a hledají se velmi špatně jelikož mají zabarvení velmi světle hnědé. Uprostřd léta tuto oblast vynechávám jelikož tu bývá dosti sucho a přesouvám se na jih mezi Jihočeské rybníky na hráze kde roste naprosto všechno. Ale začátkem září jsem zde na zpět a moje houbařská sezona začíná.Přál bych vám přátelé toulat se lesem který nese v mém životě tolik vzpomínek.Houby jsou tu skvostné a jejich tu ani ne tak dost ale přímo exeplární.V dubovém hustém lese zde nacházím křemenáče z nohama ve taru kulatého křemene.To je dnes už vzácnost.Smrké hřiby tvarované jako z pohádek.Velké lišky jako uši.Ale to nejkrásnější je že les je zde čistý bez pet lahví, krabiček od cigaret a plechovek od piva.A já si jen a jen přeji aby to tak zůstalo na vždy.To je moje Šumava.Místo kde jsem ztrávil dva roky jako základák u pohranční stráže se vzpomínkami na své děvče které na mě počkalo celých sedmset třicet dlouhých dní.A ted sem jezdím z touhle holkou kterou jsem si po vojně vzal.A spolu se zde touláme a říkame si.....je to vůbec pravda .....Lonský rok tomu  bylo rovných pětatřicet let.