Jen vzácně se podaří vyfotografovat samečka i samičku některého druhu tak, aby se dostali do společného příspěvku. Já se o to u svých blanokřídlých taky snažím, ale zatím se mi to povedlo jen u několika málo druhů. Ani v archivu fotek většinou nedokážu dát dohromady páreček některého druhu.
Nakonec došlo i na ledňáčka, je to ta pestrá skvrna na protějším břehu řeky. S mým kompaktem to lépe nešlo, prostým okem jsem tam viděl jen modrou tečku. Petr mi říkal, že kdybych si ho chtěl vyfotit zblízka, musel bych tam být dřív než ledňáček, pořádně se zamaskovat a čekat, jestli nepřiletí na náš břeh řeky. Tak snad někdy příště...
Ledňáčka "lovím" taky a doposud neulovil,ale volavky se mi už podařili. Aspoň něco. Tak držím palce a vlastně i sám sobě,snad se letos nějaká fotka ledňáčka podaří
..ahoj,máte tady moc pěkný fotky hmyzáků a kytek fakt pěkný pokoukání,já vložím zase něco hub z tohoto týdne žádná hitparáda to teda ještě není snad už se za pár dní dočkáme nějakejch barevňáků a jinejch zajímavejch hubtak pár hub co se mi připletlo pod nohy dvojka šedivek těch je hodně i malejch..
..v tom velkém vedru co bylo na začátku týdne tady vyjeli velkou rychlostí dubáci,ale kdo by lezl do lesa v takové výhni že,takže jsem je všechny prošvihldesítky plodnic totálně za zenitem...no nic poučení pro příště
Všichni máte vynikající fotky, Jonas i Prosty. A tak mi snad pomůžete vyřešit záhadu. Všichni víme z literatury, že kopřiva dvoudomá je prostě dvoudomá.
Jenže mně se nedaří vyfotit květy kopřivy tak, aby na nich bylo něco vidět. To může dokázat jen někdo s lepší fotografickou výbavou, než mám já. Takže bych chtěla vyhlásit akci, vyřešit záhadu květů kopřivy.
Tak se přidávám i když bez ambicí konkurovat komukoliv a už vůbec ne Jonasovi, ale jen proto, že mi to přijde jako dobrý důvod se pochlubit vlastními úlovky a trochu to odlehčit od našich oblíbených hubáků První foto ovšem mou sérii má nakopnout do jakési alegorie zvěř versus houby a zároveň dobře vystihuje současnou situaci v "mojich" domácích revírech. Nejdřív bylo vedro, že by jeden pad, natož chodil do lesa, což se nakonec ukázalo býti chybou, protože vlna dubáků proběhla stejně jako loni, bez většího zájmu houbařů. Já sem si na smaženici něco odnesl, ale takovýchto zůstalo v lese mnohem víc. Aporpós slimáci, šneci i žáby jsou podle mě dobrým objektem pro fotografa živočichů začátečníka
P.S. Lišaje kyprejové jsem potkával v době svého entomologického mládí koncem sedmdesátých let v blízkém okolí svého bydliště. Když jsem tyto lišaje viděl, vždycky se mi rozbušilo srdce. Bohužel byl dobře situovaný jižní svah se zajímavou flórou a faunou nedlouho po té zplanýrován zahrádkáři - a od těch dob mi už pro toto místo, jako i pro spoustu dalších věcí, srdce nebuší.
Pernatuška trnková (Pterophorus pentadactyla) patří taky mezi noční motýli, fotil jsem ji sice těsně před soumrakem, ale než uletěla hodně opatrně, asi tak 15minut, jsem se k ní přibližoval
S touhle fotkou mi pohl kamarád Dan, když jsme spolu byli na jeho lokalitách, zatímco jsem se snažil umístit stativ a dostat brouka do hledáčku, osvětloval mi ho osvětlovací deskou, sám bych to asi nedal, protože taky moc neposeděl mrška
- kamcemcouž je, podle mě, brilantní češtinářský novotvar. Možná by došel naplnění - nebýt všude kolem jen samý internet, tableut a jim podobné, přirozený rozum ubíjející, kejkle.
Pěkný, Krakene! Souhlas s Jonasem, akorát to bílé by v tomhle stádiu mohlo mít i víc kandidátů. Pazdérek by byl teoreticky možný, nicméně, znám ho fruktifikující spíš ze srostlice (plasmodiální fáze je spíš jako bílá odhozená žvejkačka) a rozdělí se až téměř ve zralosti...navíc většinou rostou plodničky blíž u sebe. To jsou ale "standardní" poznatky, vybočení je u hlenek vcelku běžné Osobně bych tedy pazdérek nevylučoval, ale spíš bych tipoval některou z vlnatek (Arcyria) nebo lysoblanek (Diachea). Poslední by byla jen střelba od boku, ale to žluté bych šacoval mezi vápenatky nebo slizovky a ty kulatý potvůrky jsou už moc v kontrastu a nejsou vidět detaily, takže třeba větvenky, vápenatky, některé řešetovky, lesklokožky a řada dalších.
Dobrý den všem Mykomilcům, dnes trochu nehoubově. Inspirován Jethrovým dotazem – "Lidi, jak to děláte, že vám hmyzáci takhle pózujou???" a Vašimi hmyzími fotkami z Krakenovy série, vložím také několik fotek, které jsem, až na poslední – ta je čerstvá, pořídil vloni v červenci v rozmezí tří dnů, kdy toho zrovna moc nerostlo. Dnes možná přijdou k užitku ...
Trochu mě nakopla i věta Samotářky, že - Brouci se fotí snadno, ti nejsou tak rychlí. Tak přesně tohle totiž neplatí např. u rodu Svižníků – Cicindela, na které mám zcela opačné vzpomínky. Konkrétně na tohoto Svižníka lesomila – Cicindela sylvicola (hezký český název, za mého mládí jsem znal jen latinský), kterého jsem tenkrát naháněl drahnou chvíli. Když zrovna nelétá, tak právě velmi svižně běhá ...
Je zřejmé, že téměř každý hmyz má svou chvilku odpočinku, číhání nebo chvilkového strnutí, kterou když trefíte, může z toho být i hezká fotka. U vážek, jako u této Vážky červené - Crocothemis erythraea jsem si pohlídal její stanoviště, na které se pravidelně vracela ...
Dva dny poté na jiném místě v rámci lokality – plížení opět přineslo své plody. Tato fotka dopadla zvláštně zaostřeně nedoostřená, jako ze starých knih ...
Jinak se chová i hmyz kopulující. Ten sedí častěji, i když létání jim také nedělá pražádné problémy. Když sednou - vypadá to lehce, ale problém může nastat, pokud fouká vítr a začne lomcovat jejich "svatebním ložem". Osvědčilo se nám (Robi to může potvrdit) mít foťák, pokud to dovolí, nastavený na rychlé kontinuální snímání. Spolu s vyšším ISO (min. na 200) a odpovídajícím makroobjektivem odpadá mnoho nepříjemností ...
Motýli jsou jiná kategorie. Někdy si nesednou, jindy je třeba je trochu sledovat. Ideální je počkat na ně u míst s hojností jejich potravy – květů plných nektaru. Tady je třeba správně ostřit a počítat i s plochou křídel. Okáč prosíčkový - Aphantopus hyperanthus v protisvětle s odraznou deskou ...
Mouchy mají také své nálady. Tato Bzučivka zelená mi přistála na listu vedle hlavy a stala se snadným modelem pro můj aparát, který jsem měl zrovna v ruce – pěkné zrcátko ...
Některé z nich, i kdyby chtěly, prostě z místa neodletí. I když této se nakonec pravděpodobně podařilo dostat se z lepkavého zajetí. Druhý den jsem místo kontroloval a po mouše ani vidu ani slechu. Inu asi velké sousto ...
Jindy člověk potká, jak Samotářka říká, opravdu líného brouka, že má čas nejen se pořádně přiblížit, ale i fotit ze stativu a použít - jako u hub – odraznou destičku. I tento vzal ale ve finále rychle do zaječích ...
Překrásné fotky, do téhle úrovně focení mám ještě opravdu daleko , jak to děláš, já jsem třeba tohohle Phyllobius argentatus viděl jen jednou, ale pokud nejsem na přímém slunci pod bezmračnou oblohou tak ty brouky opravdu nelze vyfotit /nebo možná ano a já nevím jak nato, prosím poraď Tady je moje moucha na louce.
Beru vše jako náhodná setkání. Určitě bych ale kvůli tomu, abych udělal trochu slušnější fotku nestrkal chudáky do lednice. Ono bohatě stačí, jakou paseku s nimi a jejich vývojovými stádii nadělají např. sekačky trávníků a podobný vylomeniny ... Ale dost pesimismu - důležité je mít oči jako ostříž nebo být přinejmenším připravený jako tato Skákavka ...
Mám-li to nějak shrnout, tak každé focení má něco a těžko říct – zvláště v případě hmyzí říše – co se hýbe a fotí rychleji a lépe. Možná, že jsem Jethrovi alespoň částečně nastínil, čím by to mohlo být, že "Hmyzáci občas takhle pózujou". Hezké dny plné náramných fotek Vám všem přeje z Reichenbergu Jonáš.
Inu co dodat, klasický Jonas a jeho špeky. Víš, že na ty svižníky jsem si zrovna dneska vzpomněl na výstavě masažravek, když jsem tam okukoval rosnatky?
A ta moucha asi přežila dík tomu, že rosnatka na fotce je hodně "opotřebovaná", neměla dost "chapadýlek" s lepem, kterýma by zapracovala na udržení muchajzny.
Podle jednoho dokumentu, který jsem nedavno viděl, se rosnatky po polapení kořisti dokáží natočit a polapit kořist i dalšíma chapadlama v okolí, aby byla záruka, že už neuteče.
Pěkný to máš! Zeťák taky fotí vážky a šídla, vstává kvůli nim v půl čtvrté, aby je mohl fotit při líhnutí. Já mám zase svižníka polního. I když podle barvy by to snad mělo být obráceně.
Mimochodem, je to pěkný dravec, poukazují na to i jeho velká a silná kusadla. Mě to tenkrát ale netrklo. Jezdil jsem na kole a chytal brouky za účelem pozdějšího focení. Ulovené exempláře jsem ukládal do krabičky. Byli celkem tři, nějaký mrchožrout, tesařík a dotyčný svižník. Jaké bylo doma mé překvapení, když jsem krabičku otevřel! Trůnil tam jen spokojený svižník a zbytky krovek jeho nedobrovolných spoluzajatců. Za chvíli roztáhl krovky a začal poletovat po místnosti. Náhodou se mi ho povedlo chytit v letu do ruky. Teplo mé dlaně ho zřejmě fascinovalo, takže neuletěl a nechal se i několikrát zvěčnit.
Jonasi, to je holt život! I když uznávám, že jsem tomu tenkrát "trochu " napomohl a svižníkovi naservíroval večeři přímo před nos. Nebo přesněji před tykadla.
No to je ultra nádhera, Ivane! Taky si občas hmyz cvaknu, namátkou si vzpomínám, jak jsem si užil focení svinule, skákavky nebo třeba majky z břehu Jizery.. No ale, víme, jak to já s focením mám, takže to jsou snímky tak akorát pro mě Tohle je prostě super. Kdybys začal fotit "komerčněji" (tohle slovo nesnášim ), jezdil bych po výstavách jako divej a ...a možná bys byl i na výstavě pana Václava Na druhou stranu, takhle si užívám jakožto návštěvník houbareni.cz to privilegium, prohlídnout si tyhle super snímky v klidu, doma a za to díky!
Cokoliv,co se hýbe,se špatně fotí (čím větší nároky,tím hůř). Nejvíce se asi vyplácí trpělivost a znalost chování jednotlivých "objektů" focení. A když se přidá i trocha štěstí,pak z toho vzejde pěkné foto.
Já určitě ne Mahony. Jsou to nádherná setkání Jonasi a svižník lesomil je krásný název, představivost mi podsouvá obraz nějakého vášnivého houbomilce Parádní fotky!
Jonasi super, sem rád, že si otevřel novou osvěžující kapitolu z velké knihy příroda. Možná taky něco vyberu a vložím, je to výzva. A propos taky jsem pro to fotit jen to co nám příroda dovolí, co nejmíň ji znásilňovat, pokud možno, zůstat pozorovatelem bez narušení jejich života. Když fotím něco živého, holt počítám s tím, že mi to ufrnkne, nebo poleze pryč ze záběru. I když mě to častvo štve a jesem vzteklej, přesto to vždycky zkousnu a mám z toho lepší pocit, než abych to trápil
Dovolím si zpochybnit to kvetoucí borůvčí. Brusice borůvka to nebude. Možná brusnice brusinka či něco příbuzného. Hezky sis zafotil. Já si dneska užíval výstavu masožravek a kaktusů.
A nakonec to dopadlo takto. V úterý byla smaženice,dnes budou hřiby zapékané v bramboru. Jen po dešti ani památky a to zase "vyhrožovali" bouřkami,takže to bude asi poslední solidní úlovek první dekády