Houbaření - Herbář | Srpice barvířská

  přihlásit  
  přihlásit  


Přezdívka:
Heslo:
  MENU  
MENU


HOUBAŘENÍ


ATLAS HUB
HERBÁŘ
KDE ROSTOU
URČOVNA
SLOVNÍK
LITERATURA


TOP 10
AKCE
BLOGY
DISKUSE
INZERCE
RECEPTY
UŽIVATELÉ
XICHTOVNÍK


REGISTRACE
NOVINKY
PRAVIDLA
NASTAVENÍ
SPRÁVCI
ODKAZY
KONTAKT


<

Srpice barvířská
Serratula tinctoria

>


Srpice barvířská (Serratula tinctoria)
Autor: Prosty   Komentářů: 1
Srpice barvířská (Serratula tinctoria)
Autor: robi   Komentářů: 0
Srpice barvířská (Serratula tinctoria)
Autor: robi   Komentářů: 0


Kvete od-do   Červenec - Září
Barva květu   fialová
Popis   

Popis

Srpice barvířská (Serratula tinctoria) je vytrvalá, 30 až 100 cm vysoká bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Vytváří kratičký dřevnatějící oddenek. Lodyha je přímá, pevná, hranatá, v horní části chudě větevnatá, lysá nebo jen roztroušeně chlupatá.

Největší záludností druhu je vysoká tvarová proměnlivost listů (heterofilie):

  • Přízemní a dolní listy: Dlouze řapíkaté, čepel je nedělená (celistvá), eliptická až podlouhlá, nebo peřenodílná až peřenosečná.

  • Lodyžní listy: Střídavé, přisedlé nebo krátce řapíkaté, hluboce peřenosečné s úzkými, pilovitými ústřižky, přičemž koncový ústřižek bývá znatelně větší. Okraje ústřižků jsou charakteristicky drobounce ostronohé/pilovité (připomínající zuby srpku, odtud český název).

Květenství tvoří mírně chocholatelná latovitá soukvetí složená z drobných, úzce trubkovitých úborů (1,5–2 cm dlouhých). Zákrov je víceřadý, taškovitý; zákrovní listeny jsou přitisklé, fialově nebo hnědavě lemované, na špičce bez ostnu (jsou jen nepatrně špičaté, měkké na dotek). Všechny květy v úboru jsou trubkovité, oboupohlavné nebo funkčně samičí. Plodem je podlouhlá nažka s víceřadým, paprsčitým chmýrem.

Stanoviště

Subkontinentální a střídavě vlhkomilný druh. Vyhledává neutrální až mírně kyselé, hlinité i jílovité, minerálně středně bohaté půdy, které na jaře převlhají a v létě přesychají.

Roste na bezkolencových a střídavě vlhkých loukách, v prosvětlených teplomilných dubohrabinách, na lesních světlinách, lesních okrajích, extenzivních pastvinách a v lesostepních komplexech. V ČR se vyskytuje roztroušeně od nížin do podhůří (hojnější v Polabí, na jižní Moravě a v Českomoravské vrchovině), v horských polohách úplně chybí.

Ochrana

V Červeném seznamu flóry ČR je hodnocena jako málo dotčený až vyžadující pozornost taxon (C4a). Vzhledem k masivnímu úbytku a degradaci střídavě vlhkých luk však z mnoha tradičních lokalit mizí. Zákona o ochraně přírody podrobena není.

Zajímavosti

  • Tradiční barvířství: V minulosti se ze sušených lodyh a listů sklízených před kvetením získávalo kvalitní žluté barvivo (obsahuje luteolin). Používalo se k barvení vlny a lnu na sytě žlutou či v kombinaci s modří na zelenou.

  • Bodlák bez trnů: Přestože vzezřením a úbory připomíná chrpy nebo pcháče, rostlina je zcela beztrná. Zákrovní listeny ani listy nikde nepíchají.

  • Ekologická indikační hodnota: Je typickým diagnostickým druhem střídavě vlhkých luk svazu Molinion.

Rozlišení

  1. Pcháč potoční / zelenný (Cirsium oleraceum / C. heterophyllum):

    • Pcháče mají vždy na listech či zákrovech ostnité/pichlavé zakončení a odlišný typ zákrovu.

  2. Chrpa luční / paruka (Centaurea jacea / C. pseudophrygia):

    • Chrpy mají výrazně přeměněné, třásnité nebo přívěskaté zákrovní listeny (u srpice jsou listeny celistvé, přitisklé, bez přívěsků).

  3. Serratula vs. Jurinea (sinice):

    • Sinice siná (Jurinea cyanoides) má listy na rubu hustě bíle plstnaté, zatímco srpice má listy oboustranně zelené a lysé (nebo jen s roztroušenými chlupy na žilkách).

Odkazy     -
Další jména