| Popis | | Popis
Běloprstka bělavá (Pseudorchis albida) je drobná až středně vysoká, hlíznatá orchidej z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae), obvykle vysoká 10–30?cm. Lodyha je přímá, oblá, světle zelená. V dolní části nese 3–7 listů, z nichž spodní jsou obvejčité až kopinaté, směrem vzhůru se postupně zmenšují a přecházejí v objímavé listeny. Květenství je úzce válcovité, poměrně husté, dlouhé 2–8(–10)cm, složené z 15–50 velmi drobných květů. Květy jsou bělavé, nažloutlé až nazelenalé, slabě vonné; pysk je hluboce trojlaločný, prostřední lalok je u nominátního poddruhu nejdelší. Ostruha je krátká, válcovitá. Kvete od května do července v závislosti na nadmořské výšce.
Stanoviště
Běloprstka bělavá je chladnomilná orchidej vázaná na horské a podhorské oblasti. Roste na živinami chudých loukách a pastvinách, na vlhkých až rašelinných smilkových loukách, vřesovištích, na okrajích rašelinišť i ve světlých jehličnatých lesích. Upřednostňuje spíše kyselé půdy, u nás roste od horského do subalpínského stupně. V České republice se vyskytuje roztroušeně a vzácně zejména na Šumavě, v Krušných horách, Krkonoších, Orlických horách a v Hrubém Jeseníku; historicky byla známa i z Beskyd. Lokality jsou zpravidla málo početné a dlouhodobě citlivé na změny hospodaření.
Ochrana
Běloprstka bělavá je v České republice zákonem chráněna jako silně ohrožený druh (§?2) podle vyhlášky č.395/1992Sb. V Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky je hodnocena v kategorii C2t. Druh je rovněž zahrnut do mezinárodní úmluvy CITES. Hlavní hrozby představují změny způsobu hospodaření na horských loukách – jak jejich intenzifikace, tak úplné opuštění a zarůstání –, dále eutrofizace, úbytek tradiční pastvy a lokálně i sešlap v turisticky exponovaných oblastech.
Zajímavosti
Běloprstka bělavá je dnes jediným druhem rodu Pseudorchis, ačkoliv byla po dlouhou dobu řazena mezi pětiprstky (Gymnadenia). Její nenápadné, bělavé květy ji v porostech často dokonale maskují – patří tak k orchidejím, které člověk snadno přehlédne i na známé lokalitě. Navzdory poměrně širokému cirkumpolárnímu rozšíření je ve střední Evropě typickým reliktním druhem chladnějších stanovišť. Druh se prakticky nerozmnožuje vegetativně a je závislý na mykorhizních houbách, což zvyšuje jeho citlivost na změny půdního prostředí a managementu luk. Zajímavostí je také existence známých mezirodových kříženců s některými prstnatci, zaznamenaných i na území České republiky. |
