| Popis |  | Taxonomie: Říše: Fungi (houby)
 Oddělení: Basidiomycota (stopkovýtrusné houby)
 Třída: Basidiomycetes: (stopkovýtrusé)
 Podtřída: Agaricomycetidae: (rouškaté houby)
 Řád: Russulales (holubinkotvaré)
 Čeleď: Russulaceae (holubinkovité)
 Rod: Russula (holubinka)
 Druh: Russula foetens (holubinka smrdutá)
 
 Klobouk: 40-200 mm velký, v mládí kulovitý, pak vyklenutý a často zprohýbaný, na okraji dlouze rýhovaný. Za vlhka slizký, za sucha matný. Špinavě okrový, žlutobéžový, hnědožlutý, rezavě skvrnitý.
 
 Lupeny: krátce připojené až volné, vidlené, v mládí bílé, později slámově žluté, ve stáří rezavě skvrnité.
 
 Třeň: 50-130x12-40 mm, válcovitý, bílý až bělavý, od bázeokrově až rezavě hnědnoucí.
 
 Dužnina: nažloutlá, s nevábným pachem po žluklém oleji a palčivou chutí.
 
 Výtrusný prach: krémový až světle smetanový.
 
 Výtrusy: 7,5-10x6,5-8 µm velké, bezbarvé, s amyloidní bradavičnatou ornamentikou. Jsou téměř kulovité.
 
 Možnost záměny:
 1) v mládí připomíná malé hříbky.
 2) Holubinka tmavolemá (Russula illoita) má klobouk s šedým nádechem, černohnědé ostří lupenů, na horní polovině hnědofialové tečkovaný až skvrnitý třeň a hořkomandlovou vůni.
 3) Holubinka hořkomandlová (Russula laurocerasi) má pouze mírně slizký, nízce vyklenutý klobouk a silnou hořkomandlovou vůni
 4) Holubinka nejvonnější (Russula fragrantissima) má ještě výraznější hořkomandlovou až anýzovou vůni, která vytrvává i na usušených plodnicích a zejména v mládí téměř mírnou chuť dužniny.
 4) Holubinka páchnoucí (Russula subfoetens) má méně slizký, rychleji vysychající, světlejší a téměř čistě okrově žlutý klobouk. Dužnina se barví KOH zlatožlutě, u R.foetens se dužnina nebarví nebo jen s lehkým světležlutým nádechem.
 Všechny uvedené druhy lze rozlišit i dle velikosti a tvaru výtrusů.
 
 |