| Popis | | Popis
Záraza zardělá (Orobanche kochii) je vytrvalá, nezelená, parazitická bylina z čeledi zárazovitých (Orobanchaceae). Celá rostlina zcela postrádá chlorofyl (listovou zeleň), a proto není schopná fotosyntézy. Její přímá, statná, žláznatě chlupatá lodyha dorůstá výšky 15 až 50 centimetrů a nese pouze redukované, střídavé šupiny, které nahrazují listy. Pro tento druh je naprosto typické syté masově červené, růžové až nachové zbarvení celé lodyhy a listenů, což jí dalo její české druhové jméno.
Květenství tvoří bohatý, dosti hustý a dlouhý válcovitý klas. Květy jsou oboupohlavné, souměrné, dvoupyské a široce šklebivé. Koruna je v horní části obloukovitě zakřivená, zvenčí hustě žláznatě chlupatá a má světlejší barvu než lodyha – bývá špinavě bělavá, nažloutlá až narůžovělá s vínově červeným žilkováním. Zpod horního pysku koruny nápadně vyčnívá hluboce dvoulaločná, sytě žlutá blizna, jejíž dva laloky mají dokonale kulovitý tvar. Plodem je tobolka obsahující obrovské množství mikroskopických, prachových semen.
Stanoviště
Záraza zardělá je teplomilným a suchomilným druhem, který vyhledává výslunné travnaté stráně, skalní stepi, suché trávníky, lesní lemy a suché rumiště či železniční náspy. Je to přísný potravní specialista – parazituje výhradně na kořenech chrpy čekánku (Centaurea scabiosa). Vyžaduje zásadité podloží, nejčastěji roste na vápencích, opukách, spraších nebo vápnitých píscích, na kterých se daří jejímu hostiteli. Je rozšířena v teplých oblastech termofytika od nížin do pahorkatin. V České republice se vyskytuje roztroušeně až vzácně, zejména v teplých oblastech středních a severozápadních Čech a na jižní i střední Moravě.
Ochrana
Tento druh je ohrožen zejména zarůstáním stepních společenstev náletovými dřevinami, absencí pastvy či kosení a celkovou degradací suchých trávníků. Vzhledem k vazbě na jediného hostitele a mizející biotopy je v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR zařazen mezi ohrožené taxony (C3). Podle vyhlášky Ministerstva životního prostředí ČR je chráněn jako ohrožený druh (§3).
Zajímavosti
-
Terénní odlišení od podobných druhů záraz: Určování nezelených záraz v terénu bývá obtížné, u zárazy zardělé se však můžete bezpečně opřít o následující znaky:
-
Záraza zardělá: Lodyha a vřeteno květenství jsou vždy zřetelně masově růžové až tmavě červené (zardělé). Blizna je čistě žlutá a rostlina roste v bezprostřední blízkosti svého jediného hostitele – chrpy čekánku.
-
Záraza vyšší (Orobanche elatior): Je velmi blízká příbuzná, která rovněž parazituje na chrpě čekánku. Její lodyha je však špinavě žlutavá, okrová až světle hnědá (zcela postrádá růžovo-červený tón) a květy jsou spíše světle hnědavé.
-
Záraza hřebíčková (Orobanche caryophyllacea): Má sice také žlutou bliznu a načervenalou lodyhu, ale její květy velmi silně a příjemně voní po hřebíčku. Navíc parazituje výhradně na svízelech, nikoli na chrpách.
-
Život podzemního upíra: Záraza nemá žádný vlastní kořenový systém, kterým by čerpala vodu ze země. Místo toho tvoří na kořenech chrpy čekánku podzemní hlízy se speciálními savými orgány (haustorii). Těmi se napojí na cévní svazky hostitele a bezostyšně z něj odčerpává vodu, minerály a cukry. Hostitelskou chrpu sice oslabuje, ale obvykle ji nezahubí.
-
Klíčení na chemický povel: Drobná semena zárazy mohou v půdě spát i déle než deset let. Vyklíčí teprve v okamžiku, kdy chemicky zachytí specifické látky (strigolaktony), které do půdy vylučují rostoucí kořeny chrpy čekánku. Mladý klíček zárazy pak roste cíleně za tímto chemickým signálem, dokud se na kořen chrpy úspěšně nepřichytí.
|
