| Popis | | Popis
Smldník bahenní (Peucedanum palustre) je statná víceletá, nejčastěji však dvouletá bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae). Dorůstá obvykle výšky 50 až 150 cm (výjimečně i přes 2 metry). Rostlina má krátký oddenek bez vláknité čupřiny na vrcholu. Lodyha je přímá, v horní části větvená, rýhovaná, lysá a na rozdíl od jiných druhů dutá. Význačným znakem je, že při poranění či ulomení roní lodyha i listy lepkavé bílé/žlutavé mléko, které páchne slabě po síře.
Listy jsou v obrysu široce trojúhelníkovité, sytě zelené a 2–3× zpeřené. Dolní listy jsou velké a řapíkaté, horní jsou menší a přisedlé v suchomázdřitých listových pochvách. Koncové úkrojky listů jsou úzce čárkovité až podlouhlé a na samotném vrcholku nesou drobnou, bílou nebo červenavou špičku.
Květenství tvoří velké, mírně vyklenuté složené okolíky tvořené 20 až 30 okolíčky. Na bázi hlavního okolíku se nachází bohatý obal z četných kopinatých, dolů skloněných listenů s bílým suchomázdřitým lemem. Květy jsou drobné, oboupohlavné s bílými, na vrcholu vykrojenými korunními lístky. Plodem je plochá, čočkovitá, světle hnědá dvounažka, jejíž merikarpia (jednotlivá semena) jsou lemována křídlatým okrajem, což jim pomáhá šířit se po vodní hladině.
Stanoviště
Jedná se o striktně vlhkomilný až mokřadní druh. Roste na vlhkých až zbahnělých loukách, rašeliništích, v příkopech, na okrajích rákosin, v porostech vysokých ostřic a v mokřadních křovinách či bažinných olšinách. Vyžaduje trvale zamokřené, humózní, rašelinné či slatinné půdy a velmi dobře snáší i dlouhodobé zaplavení.
V České republice se vyskytuje dosti nerovnoměrně – hojnější je v oblastech s výskytem mokřadů a rašelinišť, zejména v severních Čechách (na Dokesku), v jihočeských pánvích, v Chebské pánvi a na Českomoravské vrchovině. Na Moravě je s výjimkou nivy řeky Moravy velmi vzácný, v suchých a bezlesých nížinách chybí úplně.
Ochrana
Smldník bahenní v minulosti doplácel na masivní odvodňování vlhkých luk a meliorace krajiny, kvůli čemuž z mnoha historických lokalit vymizel. Přestože jeho populace na zachovalých rašeliništích a v pánvích zůstávají stabilní, celkově z naší přírody ustupuje.
V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je proto zařazen mezi taxony vyžadující další pozornost (C4a). Nepatří však mezi druhy chráněné zákonem podle vyhlášky o chráněných druzích.
Zajímavosti
-
Terénní odlišení od podobných bíle kvetoucích miříkovitých: Na vlhkých loukách se smldník bahenní může potkat s jinými zástupci své čeledi. Spolehlivě ho však poznáte podle těchto znaků:
-
Smldník bahenní: Lodyha je dutá a lysá. Při poranění lodyhy či řapíků vždy roní bílé mléko. Obal pod okolíkem je tvořen četnými, dolů zahnutými, bíle lemovanými listeny.
-
Smldník olešníkovitý (Peucedanum oreoselinum): Roste na suchých, písčitých půdách a v borech. Lodyha je plná, při poranění neroní bílé mléko a báze listů na zemi nese hustou čupřinu hnědých vláken.
-
Hladýš pruský (Laserpitium prutenicum): Vyskytuje se na podobných vlhkých loukách, ale jeho lodyha je alespoň v dolní části drsně pýřitá až štětinatá (smldník ji má zcela lysou) a neroní mléko.
-
Živná rostlina pro otakárka: V mokřadních a rašelinných oblastech, kde chybí běžné mrkvovité rostliny, je smldník bahenní naprosto klíčovou živnou rostlinou pro housenky našeho největšího a nejkrásnějšího motýla – otakárka fenyklového (Papilio machaon).
-
Plavající semena: Křídlaté lemy nažek smldníku bahenního nejsou určeny pro šíření větrem, jak by se mohlo zdát, ale fungují jako plovací komůrky. Když semena na podzim upadnou do vody, udrží se díky nim dlouho na hladině a vodní toky je tak snadno roznesou na nová zbahnělá stanoviště.
|
