| Popis | | Popis
Kosatec písečný (Iris humilis, syn. Iris arenaria) je vytrvalá, velmi nízká, suchomilná bylina z čeledi kosatcovitých (Iridaceae). Rostlina vyrůstá z tenkého, plazivého, bohatě větveného oddenku, který je uložen mělce pod povrchem půdy a často vytváří husté rozrostlé trsy. V době květu dosahuje výšky pouhých 10 až 20 centimetrů.
Listy jsou mečovité, přímé nebo mírně srpovitě zahnuté, sytě zelené a dorůstají šířky kolem 4 až 10 milimetrů. Za květu bývají listy často kratší než samotná lodyha, ale po odkvětu se výrazně prodlužují a přerůstají usychající stvoly.
Jednoduchá, nevětvená lodyha nese na vrcholu nejčastěji 1 až 2 (výjimečně 3) květy, které vyrůstají ze společného toulce. Květy jsou oboupohlavné, trojčetné a mají typickou stavbu kosatců. Jsou jasně žluté, s úzkými, rozestálými a dolů sehnutými vnějšími okvětními lístky, které na bázi nesou kartáček žlutých chloupků. Vnitřní okvětní lístky jsou vzpřímené a o něco světlejší. Květy voní jen velmi slabě nebo vůbec. Plodem je podlouhlá, trojpuzdrá tobolka.
Stanoviště
Kosatec písečný je typickým stepním a xerotermním (suchomilným) druhem. Vyhledává výslunné, suché, kamenité a travnaté stráně, skalní stepi a pískoviny. Je přísně vázán na mělké, propustné, písčité až kamenité půdy, které se v létě extrémně prohřívají a vysychají. Roste na zásaditém podloží, jako jsou vápence, vápnité slepence, třetihorní písky nebo spraše.
Ochrana
V České republice dosahuje kosatec písečný absolutní severozápadní hranice svého celkového areálu a patří k našim vůbec nejvzácnějším a nejohroženějším rostlinám. Vyskytuje se výhradně na jižní Moravě a to pouze na několika málo místech v termofytiku. V Čechách se tento druh přirozeně vůbec nevyskytuje.
Jeho mikropopulace jsou extrémně zranitelné zarůstáním stepních strání náletovými dřevinami, absencí pastvy, sešlapem a potenciálním nelegálním sběrem do skalek. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazen mezi kriticky ohrožené taxony (C1t) a ve stejné kategorii (kriticky ohrožený druh) je přísně chráněn i zákonem.
Zajímavosti
-
Terénní odlišení od ostatních nízkých a žlutých kosatců: Na suchých stepních lokalitách jižní Moravy hrozí záměna zejména s dalšími dvěma původními druhy kosatců. Spolehlivě je však odlišíte podle následujících znaků:
-
Kosatec písečný: Je ze všech nejnižší (do 20 cm). Květy jsou vždy čistě jasně žluté a na jedné lodyze vyrůstají nejčastěji 2 květy z jednoho toulce. Vnější okvětní lístky mají kartáček žlutých chloupků. Kvete brzy na jaře (duben/květen).
-
Kosatec nízký (Iris pumila): Je sice podobně nízký, ale barevně extrémně variabilní (květy mohou být fialové, modré, žluté i bílé). Pokud narazíte na žlutou formu, liší se tím, že na lodyze vyrůstá vždy pouze 1 květ a toulec je v horní části suchomázdřitý.
-
Kosatec různobarvý (Iris variegata): Je celkově statnější a vyšší (dosahuje 20 až 40 cm) a kvete o něco později (květen/červen). Jeho květy jsou sice také žluté, ale vnější okvětní lístky mají nápadné, husté fialové až červenohnědé žilkování, které vytváří výrazný dvoubarevný kontrast. Lodyha bývá v horní části větvená a nese více květů.
-
Jednodenní stepní klenot: Podobně jako u některých vodních rostlin mají i jednotlivé květy kosatce písečného neobyčejně krátký život. Každý květ se rozvine ráno a již odpoledne téhož dne nezvratně vadne. Vzhledem k tomu, že v toulci jsou obvykle dva květy, vykvétají postupně den po dni, což trsu umožňuje kvést o něco déle.
-
Přežívání pod zemí: Kosatec písečný je dokonale přizpůsoben brutálnímu suchu panonských stepí. Během horkého léta, kdy stráně zcela vyschnou a okolní vegetace zežloutne, nadzemní části kosatce kompletně zatahují. Rostlina přežívá v podobě tvrdého, plazivého oddenku, který uchovává vodu a živiny, a probouzí se opět až s podzimními dešti nebo až následující jaro.
|
