| Popis | | Popis
Protěž žlutobílá (Pseudognaphalium luteoalbum, syn. Gnaphalium luteoalbum) je jednoletá, vzácněji i dvouletá, šedobíle vlnatě plstnatá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Rostlina mívá jednoduchou nebo již od báze větvenou, přímou či vystoupavou lodyhu, která dorůstá výšky 10 až 50 centimetrů. Celý povrch rostliny je hustě pokrytý měkkými, propletenými chlupy, což jí dává charakteristický stříbřitě šedý až bělostný vzhled.
Listy jsou střídavé, přisedlé, podlouhle kopinaté až obkopinaté, na okrajích zvlněné a na vrcholu tupé nebo krátce hrotité. Dolní listy za rozkvětu často již zasychají.
Květenství tvoří drobné, lesklé, vejčité úbory nahloučené na koncích větví do hustých, bezlistých klubíček (strboulů). Jednotlivé květy jsou trubkovité, žluté až žlutobílé, někdy s načervenalým nádechem. Nejnápadnějším znakem jsou suchomázdřité, slámově žluté až bělavé zákrovní listeny, které se lesknou a dodávají celému květenství „slaměnkový“ vzhled. Plodem je drobná nažka s chmýrem.
Stanoviště
Tento druh je typickým průkopníkem (kolonizátorem) na obnažených, vlhkých a písčitých půdách. Vyhledává obnažená dna rybníků při letnění, vlhké písčiny, břehy vodních toků, pískovny, okraje polních cest, vlhké příkopy a občas i polní kultury na písčitých půdách. Vyžaduje plné slunce, dostatek vláhy v jarním období a spíše nevápnité, mírně kyselé až neutrální, hlinitopísčité substráty.
Ochrana
V České republice byla protěž žlutobílá historicky poměrně hojným druhem v oblastech s výskytem rybníků a písčin (např. na Třeboňsku, v Polabí či na jižní Moravě). Kvůli intenzivnímu rybníkářství (omezení letnění rybníků), chemizaci zemědělství a zarůstání písčin však z naší krajiny drasticky ustoupila a na mnoha místech zcela vyhynula. Dnes se vyskytuje pouze velmi vzácně a nepravidelně, často jen jako efemérní (krátkodobý) druh na nově obnažených substrátech.
V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je proto zařazena mezi kriticky ohrožené taxony (C1t) a ve stejné kategorii (kriticky ohrožený) je chráněna i naší legislativou.
Zajímavosti
-
Terénní odlišení od ostatních protěží a protěžků: Na vlhkých písčinách a dnech rybníků se protěž žlutobílá nejčastěji potkává s protěžkem bažinným (Gnaphalium uliginosum) nebo protěží lesní (Omalotheca sylvatica). Spolehlivě je však odlišíte podle následujících znaků:
-
Protěž žlutobílá: Úbory jsou nahloučené do hustých, bezlistých klubíček na koncích větví. Zákrovní listeny jsou slámově žluté, lesklé, suchomázdřité a zřetelně kontrastují s bíle plstnatou lodyhou.
-
Protěžek bažinný: Je obvykle drobnější, bohatě rozložitě větvený a jeho úbory jsou naopak přerostlé (přestíněné) dlouhými listeny, takže jsou schované v listech. Zákrovní listeny má hnědé, matné a neoslnivé.
-
Protěž lesní: Tvoří dlouhé, klasovitě uspořádané květenství, které je v dolní části listnaté, a roste spíše na lesních cestách a pasekách než na vyložených písčinách.
-
Kosmopolitní tulák: Přestože je u nás kriticky ohrožená, globálně vzato je protěž žlutobílá jedním z nejrozšířenějších druhů rostlin na světě. Roste téměř na všech kontinentech (kromě Antarktidy) – potkáte ji v celé Evropě, Africe, Asii, Austrálii i v Americe. Její lehká semínka s chmýrem se snadno šíří větrem na obrovské vzdálenosti.
-
Světlomilný spáč v bance semen: Semena protěže žlutobílé dokážou v půdě čekat na vhodnou příležitost neuvěřitelně dlouho (tvoří tzv. perzistentní semennou banku). Pokud rybník několik let po sobě nezažije letnění, zdá se, že z lokality druh zcela vymizel. Jakmile se však voda vypustí a horké letní slunce prohřeje obnažené bahno, semena dostanou světelný impuls a masově vyklíčí.
|
