| Popis | | Popis
Koprník štětinolistý (Meum athamanticum) je vytrvalá, silně aromatická, středně vysoká bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae). Z tlustého, vícehlavého kořene, který je na vrcholu pokrytý charakteristickým třepenitým věncem ze zbytků odumřelých listových řapíků, vyrůstají přímé, jemně rýhované, duté a chudě větvené lodyhy vysoké 15 až 60 centimetrů.
Listy jsou převážně přízemní, v obrysu podlouhlé a mnohonásobně jemně zpeřené. Jejich poslední úkrojky jsou extrémně tenké, vláskovité a nahloučené, takže celé listy působí neobyčejně nadýchaným, jemně štětinatým až péřitým dojmem a připomínají listy kopru.
Květenství tvoří složený okolík bez obalu (nebo jen s několika málo listeny), složený z 5 až 15 okolíčků. Drobné, oboupohlavné květy mají korunní lístky bílé, nažloutlé nebo s mírným nádechem do růžova. Celá rostlina, zejména po rozemnutí listů nebo kořene, velmi intenzivně a specificky voní po maggi, kopru a anýzu. Plodem je podlouhlá, ostře žebernatá dvojnažka.
Stanoviště
Koprník štětinolistý je horským až podhorským druhem s velmi úzkou vazbou na specifické klimatické podmínky a kyselé geologické podloží. Vyhledává podhorské a horské louky, pastviny, prameniště, vřesoviště a světlé lesní okraje. Je to výrazně acidofilní druh, který vyžaduje nevápnité, silně kyselé, humózní, vlhčí a na živiny spíše chudší půdy na žulovém, rulovém či jiném krystalickém podkladu. V nížinách se s ním v České republice prakticky nesetkáme a mimo své hlavní oblasti výskytu chybí i na zdánlivě vhodných horských lokalitách.
Ochrana
V České republice má výskyt koprníku štětinolistého velmi specifický, západně laděný charakter a je učebnicovým příkladem subatlantského rozšíření. Jeho hlavním a nejbohatším útočištěm v ČR jsou Krušné hory (kde bývá lokálně až masový) a přilehlý Slavkovský les s Tepelskou vrchovinou. Směrem na východ jeho výskyt prudce slábne a druhou, výrazně menší a izolovanější oblastí výskytu jsou již pouze Jizerské hory.
V jiných našich pohořích – včetně Šumavy (kde je jeho absence velkou botanickou hádankou), Krkonoš či Orlických hor – a na celé Moravě a ve Slezsku se přirozeně vůbec nevyskytuje. Kvůli zarůstání horských luk náletovými dřevinami, absenci tradičního kosení a intenzivnímu zemědělskému hospodaření jeho přirozená stanoviště dlouhodobě mizí. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je proto zařazen mezi ohrožené druhy (C3).
Zajímavosti
-
Terénní odlišení od ostatních bíle kvetoucích miříkovitých: Miříkovité rostliny s bílými okolíky patří k nočním můrám každého botanika, protože si jsou nesmírně podobné. Koprník však v horských polohách bezpečně poznáte podle následujících znaků:
-
Koprník štětinolistý: Listy jsou extrémně jemné, nitkovité až štětinolisté, nahloučené v hustých, nadýchaných trsech. Báze listových řapíků na zemi je obklopena třásnitým věncem hnědých vláken ze starých listů. Celá kytka silně voní po anýzu a maggi.
-
SMRŽOVNÍK nahloučený (Conopodium majus): Má rovněž velmi jemné listy, ale kvete dříve (květen až červen), lodyha je mnohem tenčí a vyrůstá z podzemní, kulovité hlízy. Na bázi postrádá hnědé třásně a voní nevýrazně.
-
MRKVOUS obecný (Spignellus) či jiné běžné miříkovité: Mají koncové úkrojky listů výrazně širší, ploché (nikoliv nitkovité) a jejich celkový habitus je hrubší.
-
Horské koření „Bärwurz“: V německy mluvících oblastech (zejména v Bavorsku a Sasku) je koprník pod názvem Bärwurz nesmírně populární. Z jeho aromatických kořenů se destiluje tradiční, silně kořeněný žaludeční likér stejného jména. Listy se v horských oblastech historicky používaly do polévek a omáček jako divoké koření nahrazující libeček či kopr.
-
Krmivo pro alpské sýry: Koprník je vynikající pastva pro horský skot. Krávy, které ho spásají na horských loukách, dávají mléko se specifickým bylinkovým aroma, což dodává tradičním horským sýrům jejich jedinečnou a vyhledávanou chuť.
|
