| Popis | | Popis
Jetel kaštanový (Trifolium spadiceum) je jednoletá až dvouletá, středně vysoká bylina z čeledi bobovitých (Fabaceae). Rostlina má přímou nebo vystoupavou, obvykle chudě větvenou lodyhu, která dorůstá výšky 15 až 40 centimetrů. Celá lodyha bývá přitiskle chlupatá.
Listy jsou střídavé, trojčetné a krátce řapíkaté. Jednotlivé lístky jsou podlouhle obvejčité až eliptické, na okraji jemně pilovité. Na rozdíl od mnoha jiných žlutě kvetoucích jetelů (např. jetele polního) jsou u jetele kaštanového všechny tři lístky téměř přisedlé – prostřední lístek nemá zřetelně delší řapíček než lístky postranní.
Květenstvím jsou husté, stopkaté, zpočátku vejčité a později válcovité hlávky, které mají průměr kolem 1 až 2 centimetrů. Květy jsou drobné, motýlovité. Nejpoutavější je na tomto druhu proměna barvy během kvetení:
-
Mladé, čerstvě rozkvetlé květy na vrcholu hlávky jsou zářivě zlatožluté.
-
Starší květy odspodu postupně odkvétají, hnědnou a mění se v leskle tmavohnědou až kaštanovou barvu.
Tento dvoubarevný efekt dává hlávkám naprosto jedinečný vzhled. Plodem je jednosemenný lusk ukrytý v zaschlém kalichu.
Stanoviště
I když jsme u něj skončili oslím můstkem přes „bahno“, jetel kaštanový není typická vodní kytka jako plavín nebo šmel. Je to však typický obyvatel vlhkých až podmáčených podhorských a horských stanovišť.
Vyhledává rašelinné a podhorské louky, prameniště, vlhké příkopy podél lesních cest, okraje rašelinišť a břehy horských potoků. Upřednostňuje nevápnité, kyselé, vlhké až trvale zamokřené půdy. Na rozdíl od teplomilných druhů z předchozích debat se mu daří v chladnějších a vlhčích oblastech (od podhůří do horských poloh), v nížinách je extrémně vzácný nebo chybí.
Ochrana
V České republice patřil jetel kaštanový v minulosti k poměrně běžným druhům našich hor a podhůří (např. Šumava, Krušné hory, Krkonoše, Žďárské vrchy). Kvůli plošnému odvodňování vlhkých luk, intenzivnímu hnojení a zarůstání pramenišť však z mnoha míst drasticky ustoupil.
V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je proto dnes zařazen mezi ohrožené druhy (C3).
Zajímavosti
-
Terénní odlišení od ostatních žlutých jetelů: Kvůli žlutému květenství hrozí záměna s několika dalšími druhy, zejména s jetelem zlatým (Trifolium aureum), jetelem ladním (Trifolium campestre), jetelem otevřeným (Trifolium patens) či jetelem pochybným (Trifolium dubium). Spolehlivě je však odlišíte podle následujících znaků:
-
Jetel kaštanový: Všechny tři lístky v trojlístku jsou téměř přisedlé (střední lístek nemá delší řapíček než ty postranní). Starší květy odspodu hlávky po odkvětu výrazně tmavnou do leskle kaštanové až černé barvy. Roste na vlhkých, kyselých půdách v podhůří a horách.
-
Ostatní žluté jetely: Jsou celkově statnější nebo mají jinou stavbu listů. Jetel zlatý má sice listy také téměř přisedlé, ale jeho hlávky jsou mnohem větší, sytě zlatožluté a po odkvětu se barví do světle hnědé až kožovité barvy, nikdy nečernají. Jetel ladní, jetel otevřený i jetel pochybný mají navíc prostřední lístek zřetelně řapíkatý (má delší stopku než boční lístky) a jejich hlávky po odkvětu pouze blednou nebo hnědnou do matných odstínů. Všechny tyto druhy navíc potkáte spíše na sušších loukách, mezích a v nižších polohách.
-
Efekt „vypálené zápalky“: Rozkvétající hlávka jetele kaštanového má díky svému postupnému odkvétání unikátní vzhled. Mladý, zářivě žlutý vrchol v kontrastu s uhelnatě černohnědou spodní částí v terénu ze všeho nejvíc připomíná právě čerstvě škrtnutou a hořící zápalku.
-
Trvanlivá koruna: Na rozdíl od mnoha jiných rostlin, kterým uschlé květy opadávají, u tohoto jetele koruny po odkvětu pevně drží. Zhasnou, zpevní a zůstávají na hlávce jako tuhý ochranný obal, který chrání vyvíjející se lusky před poškozením a predátory.
|
