Houbaření - Herbář | Česnek tuhý

  přihlásit  
  přihlásit  


Přezdívka:
Heslo:
  MENU  
MENU


HOUBAŘENÍ


ATLAS HUB
HERBÁŘ
KDE ROSTOU
URČOVNA
SLOVNÍK
LITERATURA


TOP 10
AKCE
BLOGY
DISKUSE
INZERCE
RECEPTY
UŽIVATELÉ
XICHTOVNÍK


REGISTRACE
NOVINKY
PRAVIDLA
NASTAVENÍ
SPRÁVCI
ODKAZY
KONTAKT


<

Česnek tuhý
Allium strictum

>


Česnek tuhý (Allium strictum)
Autor: robi   Komentářů: 0
Česnek tuhý (Allium strictum)
Autor: robi   Komentářů: 0
Česnek tuhý (Allium strictum)
Autor: robi   Komentářů: 0


Kvete od-do   Červen - Září
Barva květu   jiná
Popis   

Popis

Česnek tuhý (Allium strictum) je vytrvalá, nápadně rigidní bylina z čeledi amarylkovitých (v dřívějších systémech řazená do samostatné čeledi česnekovitých). Rostlina dosahuje výšky 20 až 40 (vzácně až 50) centimetrů. Ze šikmého oddenku vyrůstají úzké, válcovitě kuželovité cibule, které jsou k sobě často velmi těsně přitisknuté a jsou obalené hnědými, síťnatě rozpadavými vnějšími šupinami. Lodyha je přímá, tuhá, pevná, v dolní třetině až polovině zahalená listovými pochvami. Listy jsou střídavé, přisedlé, úzce čárkovité, 2 až 5 mm široké, na průřezu ploché, na rubu mírně kýlnaté a na okrajích drsné.

Květenství tvoří koncový, hustý, velmi kompaktní lichookolík o průměru 2 až 3 centimetry, který má tvar téměř dokonalé, rigidní koule. Květenství je před rozkvětem chráněno toulcem, který je obvykle dvoudílný a kratší než samotný okolík. Květy jsou stopkaté, zvonkovité, s šesti růžovofialovými okvětními lístky, které mají tmavší střední žilku. Z květů nápadně vynikají tyčinky, jejichž nitky jsou zřetelně delší než okvětní lístky a jsou bez zoubků. Plodem je trojpouzdrá tobolka. Celá rostlina po rozemnutí vydává charakteristický, ostrý česnekový zápach.

Stanoviště

Tento druh je glaciálním reliktem a typickým představitelem xerotermní skalní vegetace. Vyhledává extrémně suchá, slunná, silně výhřevná a exponovaná stanoviště na skalních hranách, terasách a strmých svazích. Roste v rozvolněných skalních stepích a na mělkých, kamenitých půdách (rankerech) na tvrdém, těžko zvětrávajícím podloží. U nás osidluje výhradně bazické nebo neutrální horniny, jako jsou diabas, čedič nebo spility.

Ochrana

V České republice je česnek tuhý mimořádně vzácným a kriticky ohroženým druhem s velmi ostrůvkovitým (disjunktním) rozšířením. Vyskytuje se pouze na několika málo izolovaných lokalitách v teplých oblastech – historicky i současně je znám zejména z oblasti Českého středohoří (např. vrch Radobýl) a z několika skalních lokalit ve středních Čechách (např. v údolí Vltavy severně od Prahy).

V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazen v kategorii kriticky ohrožené taxony (CR). Podle platné legislativy (vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb.) je chráněn rovněž jako kriticky ohrožený druh. Jakýkoliv zásah do jeho populací podléhá přísnému schválení a povolení.

Zajímavosti

  • Jak ho v terénu spolehlivě odlišit od česneku horského? Při makrodokumentaci pro Fotoatlas a revizi specialisty je nutné se zaměřit na několik zcela zásadních morfologických rozdílů:

    • Česnek tuhý: Rostlina roste víceméně solitérně (netvoří bohaté nadzemní trsy, ačkoliv podzemní cibule mohou sedět na oddenku velmi natěsno vedle sebe). Listy jsou přísně přímé, ploché a tuhé, bez šroubovitého zkroucení. Květenství má tvar téměř dokonalé, husté koule. Vnější obaly cibule jsou typicky hnědé a síťnatě rozpadavé. Tyčinky zřetelně vyčnívají z květu.

    • Česnek horský (Allium senescens): Rostlina velmi ochotně odnožuje a rozrůstá se do šířky, čímž vytváří masivní, husté kobercové trsy. Listy jsou sice také ploché, ale jsou charakteristicky šroubovitě zkroucené a masitější. Květenství je volnější a shora zřetelně zploštělé (tvar polokoule). Vnější obaly cibule jsou pouze blanité, nikoliv síťnaté.

  • Svědek doby ledové: Česnek tuhý je na našem území považován za glaciální relikt. To znamená, že jde o pozůstatek vegetace z chladných období pleistocénu (doby ledové), kdy u nás panovalo klima tundry a chladné stepi. S následným oteplením a zarůstáním krajiny lesem byl tento světlomilný druh vytlačen a přežil dodnes pouze na extrémních skalních lokalitách, kde stromy nedokážou kvůli nedostatku půdy růst.

  • Sibiřské kořeny: Hlavní centrum celosvětového rozšíření tohoto druhu leží daleko na východě – v oblastech jižní Sibiře, Mongolska a severní Číny. Evropské lokality jsou pouze izolovanými exklávami na západní hranici jeho areálu, což z našich českých populací činí geneticky nesmírně cenné a unikátní organismy.

Odkazy     -
Další jména