| Popis | | Popis
Svízel bahenní (Galium palustre) je vytrvalá, chabá bylina z čeledi mořenovitých. Rostlina dosahuje délky (výšky) 20 až 60 centimetrů. Její lodyha je poléhavá nebo vystoupavá, tenká, čtyřhranná a na rozdíl od mnoha jiných svízelů je hladká nebo jen mírně draslavá a zcela lysá. Listy a palisty jsou uspořádané v charakteristických čtyřčetných (výjimečně pětičetných) přeslenech. Čepele jsou úzce obkopinaté až obkopinaté, 7 až 14 mm dlouhé, na vrcholu tupé nebo zaokrouhlené, celokrajné a lysé.
Květenství tvoří koncová, válcovitá a bohatě větvená lata složená z drobných květů. Jednotlivé kvítky jsou čtyřčetné o průměru 2,5 až 4 mm. Koruna je kolovitá, čistě bílá, s miskovitě prohnutými korunními cípy. Plodem je drobná, kulovitá dvounažka (merikarpium), která je v plné zralosti černá, lesklá a na povrchu pouze jemně zvrásněná, zcela bez jakýchkoliv štětin či háčků.
Stanoviště
Jak napovídá druhový název, jedná se o typický vlhkomilný až mokřadní druh. Svízel bahenní vyhledává trvale zamokřené, rašelinné i zaplavované louky, bahnité břehy rybníků, tůní, slepých ramen a vodních toků. Roste také v okolí pramenišť, v rákosinách a v bažinných olšinách. Preferuje minerálně bohatší, humózní, bahnité půdy s vysokou hladinou podzemní vody. Vyskytuje se roztroušeně až hojně od nížin až do horských poloh.
Ochrana
V České republice je svízel bahenní původním a na vhodných biotopech poměrně běžným druhem, s těžištěm výskytu v pahorkatinách a podhůří. Přestože mokřadních luk a přirozených břehů tůní v naší krajině v minulosti kvůli melioracím a odvodňování ubylo, tento druh si stále udržuje stabilní populace. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazen mezi nejméně dotčené taxony (LC) a nepodléhá žádné zákonné ochraně.
Zajímavosti
-
Pozor na záměnu: Svízel bahenní vs. svízel slatinný. Na zamokřených loukách a rašeliništích často rostou pospolu a laik je snadno zamění. Makrofotografie nebo bližší pohled je však spolehlivě rozliší:
-
Svízel bahenní (Galium palustre): Listy jsou v přeslenech téměř výhradně po čtyřech. Lodyha je hladká nebo jen slabě drsná a listy jsou na vrcholu tupé či zaokrouhlené (bez pichlavé špičky). Plody jsou hladké.
-
Svízel slatinný (Galium uliginosum): Listy rostou v přeslenech po 6 až 8. Lodyha je extrémně drsná se zpětnými háčky (podobně jako u přítuly) a listy jsou na vrcholu zakončené ostrou pichlavou osinkou.
-
Křehký mistr šplhu v rákosí: Chabé a tenké lodyhy svízele bahenního nedokážou samy o sobě držet vzpřímený směr. Rostlina proto využívá okolní pevnější vegetaci, jako jsou ostřice nebo rákos, skrze které se proplétá a opírá se o ně svými rozkladitými větvemi květenství. Pokud podporu nemá, tvoří na bahně spletité, poléhavé koberce.
-
Čtyřka jako poznávací znamení: Zatímco pro většinu našich bíle kvetoucích svízelů je typické uspořádání listů v přeslenech po 6 až 8 (např. svízel přítula, svízel bílý, svízel slatinný), svízel bahenní (společně se vzácným svízelem trojklaným) striktně sází na číslo 4. Právě pohled na přeslen se čtyřmi listy je v terénu tím nejrychlejším klíčem.
|
