| Popis | | Popis
Svízel trojrohý (Galium tricornutum) je jednoletá, poléhavá nebo popínavá bylina z čeledi mořenovitých. Rostlina dosahuje délky lodyhy 10 až 60 (vzácně až 80) centimetrů. Lodyha je ostře čtyřhranná, od báze větvená a na hranách nese silné, dolů zakřivené háčkovité osténky, kvůli kterým je rostlina drsná a snadno se přichytává k okolní vegetaci či podkladu. Listy a palisty jsou tvarově shodné a uspořádané v 6 až 8členných přeslenech. Jsou úzce lineární až kopinaté, na vrcholu hrotité a na okrajích i střední žilce jsou rovněž lemovány zpětnými osténky.
Květenství tvoří chudé, úžlabní vidlany, které jsou kratší než podpůrné listy a nejčastěji nesou pouze 3 květy. Jednotlivé kvítky jsou extrémně drobné, čtyřčetné, s kolovitou bělavou korunou. Zásadním a unikátním znakem rodu jsou však stopky plodů. Po odkvětu se prohýbají silně obloukovitě směrem dolů. Plodem je suchá, poměrně velká dvounažka (průměr cca 3–4 mm), která je na rozdíl od svízele přítuly zcela bez štětinatých háčků, zato je její povrch hustě pokrytý drobnými, ostrými bradavkami.
Stanoviště
Tento druh je typickým polním plevelem (segetální druh), který je ekologicky vázán na agrocenózy. Vyhledává osluněná stanoviště s teplou, vysýchavou, hlubší a humózní půdou, která je bohatá na živiny a vápník. Nejčastěji roste jako plevel v polních kulturách (zejména v ozimých obilovinách), na úhorech, vinicích nebo podél polních cest v teplých nížinných oblastech. Na kyselých půdách nebo v zapojených lesních porostech se nevyskytuje.
Ochrana
V České republice byl svízel trojrohý v minulosti běžným polním plevelem nejteplejších oblastí (střední Čechy, jižní a střední Morava). S nástupem intenzivního zemědělství, hluboké orby, dokonalého čištění osiva a masivního používání herbicidů však z naší krajiny téměř vymizel. Dnes patří k našim nejvzácnějším polním plevelům a jeho nálezy na okrajích chemicky neošetřovaných polí jsou naprosto ojedinělé.
V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazen v kategorii kriticky ohrožené taxony (CR). Podle platné legislativy (vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb.) však nepatří mezi zvláště chráněné druhy, což komplikuje jeho aktivní ochranu na orné půdě.
Zajímavosti
-
Jak ho při detailním pohledu odlišit od svízele přítuly? Přestože celkovým popínavým habitem a drsnou lodyhou může svízel trojrohý přítulu připomínat, při pohledu zblízka (např. přes makroobjektiv) jsou rozdíly nepopíratelné:
-
Svízel trojrohý: Stopky plodů jsou obloukovitě svěšené dolů a plody visí schované v listových přeslenech. Samotné dvounažky jsou zcela lysé, pouze hustě bradavičnaté (jako drobná husí kůže). Jde o vzácný druh teplých polí.
-
Svízel přítula: Stopky plodů jsou přímé, trčí do prostoru. Dvounažky jsou hustě pokryté háčkovitými štětinami, které fungují jako suchý zip. Extrémně hojný plevel všude v krajině.
-
Architektura tří květů: Druhové jméno tricornutum (trojrohý) odkazuje na charakteristickou strukturu květenství. Chudé vidlany nesou květy v rigidních, strnulých trojicích, které po ohnutí stopek dolů vytvářejí v paždí listů specifické visící útvary.
-
Mizející svědek starého zemědělství: Svízel trojrohý doprovázel člověka od počátků zemědělství (archeofyt). Jeho semena dozrávají současně s obilím a velikostně se podobají zrnům pšenice či ječmene. V minulosti se tak při sklizni dostával přímo do osiva, čímž si člověk nevědomky zajišťoval jeho setí na další rok. Moderní třídicí technologie (triéry) však dokážou tato semena spolehlivě odfiltrovat, což vedlo k jeho drastickému ústupu.
|
