| Popis | | Popis
Tořič pavoukovitý (Ophrys sphegodes) je vytrvalá, nízká až středně vysoká zemní orchidej z čeledi vstavačovitých. Rostlina vyrůstá ze dvou podzemních, téměř kulovitých hlíz a dosahuje výšky 10 až 30 (výjimečně až 40) centimetrů. Přízemní růžice je složena z několika podlouhle kopinatých, tupých, jasně zelených listů, které v době květu začínají na okrajích mírně žloutnout a zasychat. Výše na lodyze se nachází ještě 1 až 2 pochvovité listy objímající stonek.
Květenství tvoří řídký koncový klas, který nejčastěji čítá pouhých 2 až 6 (vzácně až 10) květů. Květy jsou sice drobnější než u tořiče čmelákovitého, ale vynikají neobyčejnou strukturou. Tři vnější okvětní lístky jsou podlouhle vejčité, lysé a mají čistě zelenou až žlutozelenou barvu. Pysk je celistvý (nebo jen velmi slabě trojlaločný), silně vyklenutý, široce vejčitý a po celém povrchu sametově chlupatý, s výjimkou lysé a lesklé modrosivé kresby ve středu. Na rozdíl od jiných tořičů pysk nemá na svém vrcholu žádný výrazný barevný přívěsek, nanejvýš jen nepatrný hrot skrytý v zářezu. Plodem je vzpřímená tobolka.
Stanoviště
Tento výrazně teplomilný a suchomilný druh vyhledává plně osluněná stanoviště s nízkostébelnou, rozvolněnou vegetací. Typicky roste na suchých travnatých stráních, skalních stepích, ve starých vápencových lomech, na extenzivních pastvinách a v lemech teplomilných křovin. Je striktně vázán na vápencové, slínovité nebo křídové podloží a vyžaduje půdy vysýchavé, chudé na živiny (zejména dusík), ale bohaté na uhličitan vápenatý.
Ochrana
V České republice je tořič pavoukovitý jedním z vůbec nejvzácnějších a nejohroženějších rostlinných druhů. Na našem území se vždy vyskytoval nesmírně vzácně na absolutní severní hranici svého středoevropského rozšíření. Historicky rostl pouze na několika málo lokalitách v teplých oblastech středních Čech (v okolí Prahy, u Karlštejna či na Lounsku) a na jižní Moravě.
Během druhé poloviny 20. století kvůli zarůstání strání, absenci pastvy a celkové chemii krajiny drasticky ustoupil a dlouhou dobu byl na mnoha původních místech považován za nezvěstný či vyhynulý. Dnes jsou jeho nálezy naprosto ojedinělé a kritické. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazen v kategorii kriticky ohrožené taxony (CR) a stejný status nejvyšší právní ochrany mu náleží i podle naší legislativy (vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kde je chráněn jako kriticky ohrožený druh).
Zajímavosti
-
Jak ho v terénu odlišit od jiných tořičů? Tořič pavoukovitý je u nás díky svému vzhledu téměř nezaměnitelný, pokud si zapamatujete dvě základní pravidla:
-
Tořič pavoukovitý: Má vnější okvětní lístky čistě zelené a jeho tmavý sametový pysk nemá na špičce žádný zelený přívěsek (je na vrcholu víceméně zaoblený nebo mírně vykrojený).
-
Tořič čmelákovitý Holubyho (O. holoserica subsp. holubyana): Má vnější okvětní lístky zářivě růžové až nachové a na samé špičce hnědého pysku má nápadný, dopředu směřující zelenavý trojúhelníkovitý přívěsek.
-
Tořič hmyzonosný (O. insectifera): Má sice také zelené vnější lístky, ale jeho pysk je úzký, hluboce trojlaločný (připomíná tělo mouchy) a postranní vnitřní lístky jsou čárkovité, tmavé, vypadající jako tykadla.
-
Ošálení pavoučích včel: Rafinovaná strategie opylení je u tořiče pavoukovitého dotažena k dokonalosti. Květ svými feromony a strukturou imituje samičky včel rodu Andrena (zejména jarní druhy pískorypek, jako je pískorypka pavouková – Andrena nigroaenea). Vzrušení samci, kteří se líhnou na jaře o něco dříve než samičky, se pokoušejí s květem kopulovat, a přitom na ně rostlina přilepí svá pylová bříška.
-
Záhada jména: Latinské druhové jméno sphegodes paradoxně znamená „připomínající vosu“ (ze řeckého sphex = vosa). Avšak český název (stejně jako německý Spinnen-Ragwurz) se přiklonil k „pavoukovitému“ vzhledu, protože kresba na pysku a celkový habitus květu lidem evokoval spíše malého křižáka sedícího na stonku.
|
