< |
| > | ||||||
|
|
|
| Kvete od-do | Duben - Květen | ||
| Barva květu | modrá | ||
| Popis | PopisRozrazil jarní je drobná, jednoletá nebo ozimá bylina, která dorůstá výšky pouhých 5 až 15 (výjimečně až 20) centimetrů. Celá rostlina je nápadně pýřitá až chlupatá, často s příměsí žláznatých chlupů v horní části lodyhy. Lodyha je obvykle přímá, od spodu větvená, u menších jedinců někdy jednoduchá. Listy vykazují výraznou tvarovou rozmanitost (heterofilii) podle umístění na lodyze. Dolní listy jsou řapíkaté, vejčité a na okrajích hrubě pilovité. Střední a horní lodyžní listy jsou přisedlé a hluboce peřenosečné až dlanitosečné, rozdělené do úzkých, čárkovitých úkrojků. Nejvyšší listy plynule přecházejí v listeny v květenství. Květenstvím je koncový, poměrně hustý hrozen, který se po odkvětu prodlužuje. Květy jsou velmi drobné, krátce stopkaté, s jasně blankytně modrou korunou o průměru 2 až 3 milimetry. Kalich je hluboce čtyřdílný a porostlý žláznatými chlupy. Rozrazil jarní kvete od dubna do června. Plodem je srdčitě ledvinitá, z boku zploštělá tobolka, která je na okraji žláznatě brvitá a obsahuje drobná, plochá semena. StanovištěTento druh vyhledává suchá, slunná a otevřená stanoviště s nízkou a nezapojenou vegetací. Typicky roste na suchých trávnících, písčinách, stepních svazích, skalních výchozech, ale také na antropogenních (člověkem ovlivněných) stanovištích, jako jsou okraje polí, staré úhory, železniční násypy, suché úvozy nebo lomy. Preferuje lehčí, propustné, písčité až štěrkovité půdy, které jsou vysýchavé, chudé na živiny a mají kyselou až neutrální reakci. Neroste na trvale zamokřených nebo silně zastíněných místech. V České republice se vyskytuje od nížin až do podhůří, přičemž těžiště jeho rozšíření leží v termofytiku (teplých oblastech) a teplejších částech mezofytika. OchranaV České republice nepatří rozrazil jarní mezi druhy chráněné zákonem (podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb.). V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je však zařazen do kategorie C4a (druh vyžadující další pozornost). Ačkoliv se nejedná o bezprostředně ohrožený druh, z krajiny postupně mizí jeho přirozená stanoviště. Hlavní hrozbou je zarůstání mezí, suchých strání a písčin agresivnějšími vysokými trávami či dřevinami (sukcese), úbytek tradiční pastvy, která udržovala rozvolněný drnový kryt, a také plošná chemizace a intenzivní hnojení zemědělské půdy na okrajích polí. Zajímavosti
| ||
| Odkazy | - | ||
| Další jména |