| Popis | | Popis
Starček vodní (Jacobaea aquatica) je dvouletá až vytrvalá, 20 až 80 centimetrů vysoká bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Lodyha je přímá, rýhovaná, obvykle bohatě větvená až v horní polovině a často mívá červenavý či profialovělý nádech.
Pro bezpečné určení tohoto druhu je klíčový právě jeho habitus a tvar listů:
-
Přízemní listy: Tvoří výraznou růžici, jsou dlouze řapíkaté, celistvé, obvejčité až eliptické, na okraji pouze drobně zubaté nebo vroubkované. V době květu jsou často ještě zachovalé.
-
Střední a horní lodyžní listy: Jsou střídavé, poloobjímavé a na rozdíl od těch přízemních jsou hluboce lyrovitě peřenosečné s velkým koncovým úkrojkem a menšími bočními úkrojky, které svírají s vřetenem listu téměř pravý úhel.
Květenství tvoří bohatá, rozkladitá chocholičnatá lata složená z poměrně velkých úborů o průměru 2 až 3 centimetry. Každý úbor obsahuje 12 až 15 okrajových jazykovitých květů. Plodem je lysá nažka s chmýrem.
Stanoviště
Jak už druhový název napovídá, starček vodní je přísně vázán na vlhká až podmáčená stanoviště. Roste na vlhkých, rašelinných a aluviálních loukách, v příkopech, na prameništích, březích potoků a v trvale zamokřených terénních depresích. Vyžívá spíše humózní, hlinité a nevápnité půdy, snáší však i mírně zásadité podloží, pokud je zajištěn permanentní dostatek vody.
V České republice se vyskytuje roztroušeně, v některých oblastech (např. v jihočeských pánvích, podhůří Šumavy nebo v Polabí) je hojnější, ale plošně z naší krajiny mizí kvůli masivnímu odvodňování luk a melioracím.
Ochrana
Starček vodní je bezprostředně ohrožen degradací a vysycháním vlhkých luk, jejich intenzivním zemědělským využíváním (příliš brzké a časté kosení, hnojení) nebo naopak úplným zanedbáním péče, kdy lokality zarůstají agresivní třtinou křovištní.
V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazen mezi ohrožené taxony (C3). Podobně jako mnoho jiných ubývajících lučních druhů však nemá zajištěnu přímou zákonnou ochranu podle prováděcí vyhlášky.
Zajímavosti
-
Pozor na záměnu: Velmi snadno se plete se svým hojnějším příbuzným starčkem přímětníkem (Jacobaea vulgaris). Klíč k rozlišení leží právě v listech a habitu: Starček přímětník nemá v době květu přízemní růžici celistvých listů (listy má celkově mnohem jemněji dřípaté) a jeho lodyha se větví už od spodní třetiny, takže tvoří hustější, kompaktnější trs. Starček vodní je "rozsochatější" a má v dolní části listy celistvé.
-
Skrytá hrozba pro koně: Všechny starčky obsahují nebezpečné pyrrolizidinové alkaloidy (např. senecionin). Tyto látky jsou silně toxické pro játra hospodářských zvířat, přičemž nejcitlivější jsou koně a skot. Zvířata se na pastvě čerstvému starčku kvůli hořké chuti vyhýbají. Obrovský problém ale nastává v seně – sušením sice hořkost mizí, ale jedy zůstávají plně aktivní. Dlouhodobé zkrmování sena s příměsí starčku tak může zvířata fatálně otrávit.
|
