| Popis | | Popis
Blatouch bahenní (Caltha palustris) je vytrvalá, lysá, trsnatá bylina z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae). Rostlina vyrůstá z krátkého, tlustého oddenku s četnými svazčitými kořeny. Lodyhy jsou duté, rýhované, poléhavé až vystoupavé a dosahují délky 15 až 50 centimetrů. Často v uzlinách zakořeňují, čímž rostlina vytváří bohaté trsy.
Listy jsou střídavé, výrazně dužnaté a sytě zelené. Dolní listy jsou dlouze řapíkaté, zatímco horní lodyžní listy jsou téměř přisedlé. Čepel listů má velmi charakteristický ledvinitý až srdčitý tvar a na okrajích je jemně vroubkovaná až zubatá. Listy se po odkvětu rostliny často výrazně zvětšují.
Květy jsou velké (v průměru 2,5 až 5 cm), oboupohlavné, široce otevřené a vyrůstají na dlouhých stopkách v konečných chudých květenstvích. Korunní lístky u blatouchu chybí – to, co vidíme jako nápadně zlatožluté lístky, je ve skutečnosti barevný kalich (nejčastěji tvořený 5 lístky). Uprostřed květu se nachází velké množství jasně žlutých tyčinek a několik volných pestíků. Plodem je souplodí měchýřků.
Stanoviště
Jak napovídá druhový název, blatouch je typickým mokřadním druhem. Vyhledává trvale zamokřená, bahnitá a na živiny bohatá stanoviště s vysokou hladinou podzemní vody. Roste na prameništích, březích potoků a řek, ve vlhkých příkopech, na mokrých loukách, v bažinných olšinách a lužních lesích. Snáší mírné zastínění, ale nejbohatěji kvete na plném slunci. Je rozšířen od nížin až do horských poloh.
Ochrana
Blatouch bahenní patří v České republice k našim nejznámějším a stále poměrně hojným jarním rostlinám. Přestože lokálně trpí odvodňováním vlhkých luk a regulací potoků, jeho celkové populace nejsou bezprostředně ohroženy. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je proto zařazen mezi druhy vyžadující pozornost (C8 – taxony mimo nebezpečí) a nepatří mezi zákonem chráněné druhy.
Zajímavosti
-
Terénní odlišení od podobných žlutých jarních druhů: Na jaře, kdy blatouch kvete, se na podobných vlhkých místech můžete setkat se žlutě kvetoucím orsejem jarním (Ficaria verna) nebo různými druhy pryskyřníků (Ranunculus). Spolehlivě je však odlišíte podle následujících znaků:
-
Blatouch bahenní: Má velké květy (až 5 cm) s 5 široce vejčitými, sytě žlutými lístky, které jsou na rubu matné a zelenavé. Listy jsou ledvinité až srdčité, masité a lysé. Roste přímo v bahně nebo ve vodě.
-
Orsej jarní: Je výrazně drobnější, květy mají 8 až 12 úzkých, lesklých, světle žlutých lístků a pod nimi drobné zelené kališní lístky. Listy jsou menší a v paždí řapíků často tvoří drobné pacibulky.
-
Pryskyřníky: Jejich květy mají pod žlutými korunními lístky vždy zřetelný zelený kalich (květ má tedy dvě vrstvy lístků) a jejich listy jsou dlanitě dělené či hluboce laločnaté, nikoliv celistvé jako u blatouchu.
-
Jedovatá jarní krása: Jako většina pryskyřníkovitých je i blatouch bahenní za čerstva jedovatý. Obsahuje zejména protoanemonin, který dráždí pokožku a sliznice a způsobuje zažívací potíže. Sušením nebo varem se však tato toxicita výrazně snižuje. V minulosti se nerozvinutá poupata nakládala do octa jako levná náhražka kaparů, což se však kvůli toxicitě rozhodně nedoporučuje.
-
Zlaté věnce proti čarodějnicím: V lidových tradicích měl blatouch silný magický význam. Na svatého Jiří se jeho žlutými květy zdobily prahy domů a chlevů. Lidé věřili, že tato zářivá jarní kytka má moc odehnat zlé síly, čarodějnice a zajistit, aby krávy dávaly po celý rok tučné a žluté máslo.
|
