Nechal jsem se inspirovat nedávnou reportáží samotářky a v dnešním příspěvku představím dva roky staré fotky, kdy jsem s kamarádem navštívil podblanicko. Cílem výpravy byl Sekvojovec obrovský Sequoiadendron giganteum, který roste v zámeckém parku v Ratměřicích, hned ve dvou exemplářích se třemi korunami
Velikost tohoto stromu mě ohromila. Pro náš svět byl objeven teprve v roce 1841 v Severní Americe a než byla nalezena samotářkou zmiňovaná borovice osinatá, byl považován za nejstarší strom na světě. Svoje prvenství si udržel aspoň ve svojí mohutnosti, je považován za nejmohutnější strom. Výškou ho předčí jen jeho štíhlejší příbuzná Sekvoj vždyzelená a to jen proto, že kvůli své mohutnosti není schopen vyčerpat dostatek živin tak vysoko a navíc mu špičku často zničí blesky.
Jsem ráda, že vkládáš obrázky těchto stromů z Rarměřic. Jsou to nejstarší v Čechách, a prý všechny stromy sekvojovců v Čechách /tedy alespoň ty starší/ pocházejí ze semen právě těchto dvou jedinců.
Rozmnožuje se díky velkým lesním požárům, kdy strom načerpá do kůry dostatek vody aby neshořel a zatímco normální les pod ním shoří, jemu se díky žáru otevřou šišky, které na stromě zůstavají desítky let, a do již vychladlého popela napadají drobná semínka, která by v běžné vrstvě opadu neměla šanci vyklíčit, zatímco v popílku se jim daří výborně.
Nádhera, určitě to musíš vložit do atlasu. A ten mladý sekvojovec se nesmí moc zalévat, tenhle druh potřebuje sucho. Kamarádi taky měli na zahradě sekvojovec, pečlivě ho zalévali, a pak jim v zimě uhynul. Naopak v arboretu v Kostelci nad Černými lesy mají sekvojovec na suchu, na jižní stráni na skalním podloží, a roste skvěle.
Koukám že je tady nádherná přehlídka sekvojí, tak taky přispěju. Nevím, jestli je sekvojovec v Chabaních u Velehradu svou výškou hned za těmi v Ratměřicích, ale každopádně majestát mu nechybí. Měří 32 metrů, ale jak je z fotky patrno, byl v roce 1972 zasažen bleskem, takže mu narostl vrchol nový a je o to nižší.
Obvod kmene je 6 metrů. Byl vysazen údajně před 150ti lety hrabětem Zikmundem II. Berchtoldem. Škoda, že nemám vyfocený sekvojovec za naší zahrádky, taťka ho vypěstoval ze semínka a vysadili jsme ho roku 2008. Dnes už má dobré 3 metry.
Super, pěkná mozaika sekvojovců. Ve wikipedii jsou uvedeny tři nejznámější co rostou u nás, ten z Chabaně je druhý nejstarší a ke kompletnímu trojlístku nám chybí jen ten z Kravska na Znojemsku. Doufám, že ste si ten svůj nezasadili na zahrádce blízko baráku
Taky o jednom takovém vím.Nejvýznamnějším památným stromem na Hornolesku je bezpochyby smrk Stoleťák, nacházející se 1,5 km jižně od hlavního vrcholu a 1 km západně od Rovečného. Když na přelomu tisíciletí došlo k jeho vyhlášení za památný strom, bylo jeho stáří určeno na 210 let. Obvod kmene pak 410 cm. Současná výška stromu je 48 m, ale před ulomením vrcholku asi před třiceticeti lety měl ještě o 6 m více. Mohutným stromem musel být již začátkem 20. století, neboť první turistický průvodce o tomto kraji pod názvem "Vír a okolí" z roku 1928, se již tehdy zmiňuje o mohutném smrku pod Horním lesem. I když dnešní Stoleťák bude mít co nevidět již 220 let, tento název mu po jeho zbytek života asi už zůstane.
HoubařiII, Prosím o vložení do herbáře, i s cedulkou. Postarám se, aby fotka s popisem a padlý kmen i zbytek kmene utvořily trojici vedle sebe, takže bude jasné, k čemu popis patří. Smrk ztepilý zatím máme v herbáři dost zanedbaný, s malým počtem obrázků.
Dědo Bobře, chtěla bych mít ve zdejším herbáři nejenom ty samotné rostliny, ale i živočichy, co se jejich semeny živí, nebo kteří v nich žijí. Máš tady z minulosti krásné fotky ptáků, co se živí semeny javoru klenu,. . . . . Prober svůj archiv a taky něco do herbáře přidej.
Podívám se co by bylo vhodné.Nějaká fota z živočišné říše,Mám.Většinou ovšem focená z ruky,protože při službě v Jeseníkách nebo v Pomoraví, stativ je dost zátěží.
Ahoj všichni, dnes bez obrázku, bohužel jsem na foťák zapomněl, ale fotili jiní. Včera touto dobou jsem byl,v Akademii,na předvedení Přehledu hub střední Evropy. Mám výtisk podepsaný všemi autory. Bylo tal pár mykopřátel. Po otevření knihy doma...no prostě nádhera, i autoři mluvili v superlativech o kolektivu spolupracovníků, kteří se finálně podíleli na konečné verzi knihy a je to vidět, byla dělána s láskou. Včera byla s 20 procentní slevou. Na internetu se dá také sehnat. Řekl bych, že je nejlepší z podobných kreslených evropských atlasů které jsou v současnosti na trhu. Žádný náš malíř ještě nevydal dílo s tolika kresbami. Tak kdo jej ještě nemáte, dopřejte si toto dílo k Vánocům, ať se vaši příbuzní vykašlou na trenky a ponožky a....
Dobrý nápad Oldo. Knihu také registruji, ale ještě jsem ji v ruce neměl. Zde je přímý odkaz na nakladatelství Akademia a tuto knihu, kde ji nabízejí také se zmiňovanou slevou, tak s chutí do ní...
Díky za informace.....včera jsem se shodou okolností byl v akademii na zmíněnou publikaci podívat. Bohužel jsem netušil, že z dvě hodiny tam bude veřejné představení ....se slevou se dá kniha v pohodě objednat přes e-shop, včera jsem tak učinil a zítra ji jdu vyzvednout. Jinak první dojmy ze zběžného prolistování byly výborné.
Koukal jsem se na webu a souhlasil bych s tebou. Až na to, že nálevková není úplně z nejmenších. A tohle jsem viděl s kloboučkama vždy max. do 2 cm. Přitom ústřičná, která je na stejném kmeni, mezitím doroste do konzumní velikosti...
Během zimních měsíců mám v plánu navštěvovat botanické zahrady a zajímavé parky, a učit se znát jehličnany. Je to obtížné, protože zahradníci vyšlechtili od původních botanických druhů desítky nebo i stovky různých kultivarů, které se rozmnožují roubováním. Ty se velmi liší nejen vzhledem, ale i odolností vůči houbovým chorobám. V sobotu jsem byla v Botanické zahradě Praha Troja, a naučila se znát borovici osinatou.
Borovice osinatá je nízký strom, obvykle má více kmenů. Velmi přibližně by se dala přirovnat k naší borovici kleči. Pochází ale ze Severní Ameriky, z jižní části Skalnatých hor. Roste ve výškách 2 800 až 3 600 m nad mořem, na mělkých, skalnatých půdách.
Jehlice stojí ve svazečku po 4 - 5 ks, a jsou relativně ráté. Na letorostech ale zůstávájí jehlice ve svazečku dlouhou dobu pohromadě, opticky to vypadá, jakoby rostly jednotlivě, a teprve po promnutí rukou se pozná pětice jehlic. Důležitým rozlišovacím znakem jsou bělavé pryskyřičné skvrny na jehlicích.
Samotářka tohle prostě umí .....shodou okolností jsme se dnes na přednášce z anatomie rostlin zmiňovali o Borovici osinaté (Pinus longaeva) ....nejstarší žijící jedinec má přibližně 4800 let a nejstarší známý, leč dnes nežijící strom, byl 5000 let stár. To znamená, že pamatuje třeba vznik hieroglyfů.
Ale tomu nejstaršímu exempláři z borovic (kterému říkají Metuzalém) vyfoukl prvenství smrk v těžko přístupných oblastech Švédska, který je snad jednou tak starý. Informace o něm zmiňují stáří v rozmezí 8-9500 let.
Asi je potřeba dodat drobnost: borovice osinatá má latinské jméno Pinus aristata, Pinus longaeva je prý jen poddruh borovice osinaté. /Takhle to tam v botanické zahradě napsali na ceduli, jinak bych to taky nevěděla./
P.T. - jsem ráda, žes mne doplnil, a napsal víc, než kolik jsem věděla. Já jenom chtěla napsat přípomínku z toho důvodu, aby nebyl zmatek v latinských pojmenováních.
Jednou běžel v bedně dokument o nejstarších stromech a prdlajz si z toho pamatuju, jen to že byly vyráceny teorie a přehodnoceny žebříčky. Díky za pěkné povídání o borovici osinaté potažmo švédskému rekordmanu. V Kolíně je místy taky kleč a zkusím ji prozkoumat co je zač.
Ahoj ProgLaney, volím tuto cestu k tomu, abych Ti popřál k narozeninám. Takže přijmi Radime tuto Vlnatku žlutou - Arcyria nutans jako malý dárek spolu s přáním, pevného zdraví, pohody a spousty hezkých nálezů (především Tvých oblíbených Hlenek). J+J
Ahoj Radime. Když už to Jonas takhle profláknul tak se zavěsím a též připojím přání všeho nejlepšího k narozeninám a ať máš spousty skvělých myko-hlenko-objevů PS: nic z Myxomycet nemám, ale snad neurazím trochou gutace smolokorky pryskyřičné- Ischnoderma benzoinum.
Mockrát všem díky! Prosty, díky moc za fotku! Tyjo, klackouši,jo...no tahle kombinace hnědá/bílá je mi známá u více kousků, ale ten tvar mě fakt mate.. Nevím, asi se dám podat. Musel-li bych vystřelit do vzduchu, střílel bych někam do rezavce, kořenovníku nebo snad anýzovníku Ne, netušim...ale zajímá mě to!