Omlouvám se všem, kteří od včerejšího podvečera zkoušeli přispívat do diskuze a nedařilo se jim to. Omylem jsem při včerejších změnách nahrál starší verzi jedné funkce, která toto znemožnila. Vše by již mělo opět fungovat.
Změny klimatu se dají hodnotit podle různých měření a různých pozorování. Já chci napsat o mém pozorování a fotografování. Šla jsem po ulici v Praze Holešovicích, a v květech zahradních velkokvětých chrp mne zaujaly včeličky, se kterými jsem se, jak jsem si nejdřív myslela, ještě nesetkala.
Ještě vkládám stejný obrázek v detailu. Fotky jsou z května, ale uveřejňuji je až teď, když už mám potvrzeno, o co se jedná. Je to ploskočelka chrastavcová. Na území Prahy jsou moje fotky prvním zdokumentovaným případem jejího výskytu.
Podle literatury je tenhle druh hojný ve Středozemí, i v severní Africe. A donedávna byl nejblíže k nám v Maďarsku. Ale časy se mění, otepluje se, tak už je i u nás. A zřejmě nejenom v Praze, ale nachází se taky na plochách na Mostecku, tam kde skončila těžba, a lokalita byla ponechána samovolnému vývoji.
Zatímco naše druhy blanokřídlých opylovatelů bývají většinou nějak černé nebo hnědé, aby zachycovali co nejvíc tepla ze sluníčka, jižní druhy mají strach z přehřívání, a raději volí nějakou barvu, co hodně světla odráží pryč.
V jižní Evropě žije tahle ploskočelka podobně jako čmeláci. To znamená, že má asi 2 generace dělnic. V podmínkách ČR je ale pravděpodobnější, že žije jako včely samotářky, to znamená, že samička sama vychová další pohlavní generaci. Ale tenhle druh umí ještě jednu věc - hnízdečko může zakládat několik samiček společně a vytvoří spoečenství bez vzájemných projevů agresivity.
Krásně žluťoučké jako na horních fotkách jsou tyhle ploskočelky jenom za mlada. Jak plyne čas, tak se jim chloupky ulamují. Nakonec jsou staré upracované samičky skoro k nepoznání ztmavlé. Tuhle fotku jsem vkládala jednou už před rokem, s textem, že druh se nepodařilo určit. Nyní už mám potvrzeno, že to je taky ploskočelka chrastavcová /Halictus scabiosae/. A všimněte si, jaký náklad pylu nosí, i když už je plešatá.
Pěkný den přeji všem. Včera sjem narychlo skoknul do lesa omrknout po 4 dnech křemenáčoviště (smrkové) a dost jsem litoval,že jsem přišel pozdě-cca 15ks tam bylo už v nasušeném stavu. I tak se pár kousků dalo sebrat
..i přes to veliké sucho jsem se byl mrknout do lesa jako vlastně každej pátek...ničeho nečekajíc tak dám alespoň to co jsem dnes viděl hlíva na lipové větvi..
Zdar a sílu všem přátelům přírody. Nedavno jsem tu dával první část fotek ze sobotní akce s Jonasem nedaleko jeho působiště. Dnes bych si dovolil navázat druhou částí z onoho dne, který byl velice příjemný, pohodový a botanicky skutečně pestrý.
K houbám jsem se letos zatím nedostal, hlavně pro panující podmínky, které nejsou vpravdě ani trochu ideální, ale snad se blýská na lepší časy. Takže jen z povzdálí obdivuji a tleskám všem vašim nálezům.
Nejdříve se vrátím k hádance z minulé série. Na místě jsem ani trochu nepochyboval o základním určení - kýchavice. Pak, pravda, jsem sám trochu tápal, neorientuje se v kýchavicích a až doma jsem doháněl zameškané.
Skutečně je to tedy kýchavice, nikoliv převzácná kýchavice černá, jak jsem i sám sebe blamoval, ale kýchavice bílá Lobelova, kterou zde jako jediného zástupce kýchavic máme v atlase.
Zajímavý je původ onoho jména "kýchavice". Ke kýchání nenutí ani pyl, ani vůně, ani konzumace (odenek je jedovatý, nezkoušet!), ale prach z oddenku této rostliny, který vyvolává silné podráždění sliznice vedoucí ke kýchání.
Prach z oddenku kýchavice: O tom se píše v knize Marko. Kdykoliv si šel Marko zapytlačit, a potřeboval, aby hajnej se psem ho nedokázali vystopovat, tak Marko říkal: "Promiň pejsku, nerad ti to dělám, ale dnes potřebuju, abys po mé stopě nešel." A Marko pak za sebou rozsypával rozemletý a usušený kořen kýchavice, a měl jistotu, že každý pes se Markovým stopám zdálky vyhne.
Jak jsem naznačoval už minule, hlavním mým cílem bylo rostlinstvo, hlavně pak orchidee. A těch jsme si užili opravdu bohatě i když jsem se zprvu obával, že to bude hledání jehly v kupce sena.
Ba co užili, různé barevné variety na nás vykukovaly a nález se nám podařil s příslovečným štěstím na první pokus za jízdy v autě
Prstnatec Fuchsův se skrýval na malé, mnírně podmáčené loučce hned v sousedství smrků, kýchavic, prhy arniky, zvonečníků, rdesna, ...
Opět Prstnatech Fuchsův, hned vedle sebe zde bylo několik barevných variet, světlejších i tmavších, s více či méně krásnou ornamentikou na okvětních lístcích.
Jediný, kdo zlobil a nedopřál chvíli klidnějšího focení bylo počasí. Během několika vteřin se měnily světelné i povětrnostní podmínky ze slunného, bezvětrného dne do deštivého, fučivého a zas nazpět.
Další z orchideí, jíž bylo na lokalitě požehnané množství je pětiprstka žežulník. Zprvu jsem se zařazením trochu válčil a posouval tuto krásku hned tam, hned onam, ale nakonec jsem zvítězil.
V pozadí si na klasech trav můžete všimnout, s jakým štěstím je fotografie ostrá. Vítr v danou chvíli skutečně odmítal spolupracovat za každou cenu.
S čím jsem zápasil docela dlouho byla jedna osamělá orchidej uprostřed louky, krásně vybarvená, ale pro mne stran určení trochu oříšek. Pracovně ji mám zařazenu jako prstnatec májový, ale stále jsem na vážkách.
Pokud by tedy někdo byl jiného názoru, neváhejte a opravte mne.
A na rozloučenou něco trochu méně květinového. Po lokalitě nás provázeli bělásci a oba s Jonasem jsme jim věnovali taky pár fotek. Samička se nahřívala na květu dlouhou dobu a skoro nehybně, i ze stativu si nechala líbit focení.
Až ve chvíli, kdy jsme už oba pomalu chvátali k autu, protože bylo jasné, že se žene něco většího a proč promoknout na kost, když auto je pár kroků, došlo najednou na akci.
Akci, díky níž Jonas doma sušil co mohl a já v autě v podstatě taky. Při příjemném posezení u kávy Jonas i určil tento páreček jako bělásek ovocný.
Ahoj Robi, s těma orchidejema je kříž Letos jsem zakoupila atlas a asi jsem to neměa dělat, protože jsem zjistila, že jich existuje tolik druhů, o kterých jsem neměla ani potuchy! Tak mám pocit, že už neurčím žádnou Máš to moc vyvedený Bělasi jsou parádní !!!!
Jířo, to je právě proč se ptám, sám mám Atlas: Archideje Evropy z nakladatelství Academia, sám jsem ho tu i doporučoval a nejen díky němu vím, že to není tak snadné, jak jsem si kdysi myslel a možností je vždy povícero.
A nejde jen o to, zda ta daná rostlina byla nalezena v Kralupech, Brně, Praze nebo nedej Bože třeba na Sněžce. Ty poznávací znaky a klíč, na to aby měl člověk nejen vyšší dívčí, ale s sebou ideálně 2 botaniky, jednoho věštce a 3 kameny mudrců pro štěstí
Pěkná, škoda že díky počasí tak krátká, výprava. Lokalita je určitě zajímavá. Škoda, že nebyl čas se kouknout do mokřin, třeba by se zadařilo i trochu houbově.
Pak zřejmě tečkovaná, aspoň podle klíče mi vyšla.Jestli ano, je to moje prvotina, jestli ne, tak mě prosím opravte.(smrky, borovice,nepálí, ojíněný klobouk.