penízovka smrková

V dubnu už se jen těžko člověk udrží doma na židli, březnové mrazy jsou ty tam, dny se prodlužují, příroda se začíná zelenat, pučet a lákat na různé brzké dary, jako třeba česnek medvědí, česnek podivný, bršlici kozí nohu, popenec břečťanovitý, ale i něco pro potěchu oka, různé dymnivky, sněženky, bledule, křivatce, ...

A ani duben se neobejde bez hub. Přetrvávají pozdně zimní a brzce jarní druhy jako třeba penízovka smrková, kterou lze najít ve smrčinách, ale i pod solitérními smrky na starých smrkových šiškách. Je třeba si jen dát pozor na záměnu s helmovkou šiškomilnou, nebo za jiné časné penízovky, třeba provázkovou a hořkou.

kačenka česká (foto marek.11)

Začátek dubna, pokud není sucho a povrchová vrstva půdy je dostatečně zavlažená, přeje smržovitým houbám, na svém počátku hlavně kačenkám českým, za kterými v brzku následují i všemožné druhy smržů, stejně jako destice chřapáčové a těrčovnice síťnaté.

Každou z těchto hub je však třeba hledat v trochu jiném terénu. Kačenky české vyhledávají hlavně místa s růžokvětými stromy a keři, třeba hlohy, šípky, trnky, třešňové sady, ale hlavně křoviska a křoviny, kam by jinak normální houbař snad ani nezabloudil.

ucháč obecný (foto mahony)

Smrže mají naopak rády místa trochu dotčená lidskou činností, různé okraje lesních cest a lesů, třeba i rumiště, skládky, nebo loňskou mulčovací kůru.

Za desticí chřapáčovou se naopak vyplatí vyrazit opět do jehličnatých lesů, kde ji najdeme na starých kmenech, kořenech, pařezech a jiných pozůstatcích převážně smrků.

V tomto období už je možné také potkat ucháče, ať už jedovatý ucháč obecný, nebo jedlý ucháč obrovský. Zde je třeba si dát opravdu pozor a nezaměnit jeden za druhý, nebo si dokonce poplést ucháč obecný s některým ze smržů.

šťavnatka březnovka

Pokud máte opravdu veliké štěstí, může se vám povést i velice vzácný úlovek ve formě šťavnatky březnovky, houby, která vyhledává hlavně rozhraní listnatých a jehličnatých lesů. Nejde sice přímo o zákonem chráněný druh, ale nálezy na našem území svědčí o tom, že jejích lokalit není mnoho a měla by se spíš chránit.

Samozřejmě lze ještě potkat většinu hub z měsíce března, o kterých jsme si povídali v březnovém houbařově roku. Můžete se tedy ještě pokochat krásně rudými ohnivci, ať už půjde o ohnivec rakouský, který je na našem území rozhodně nejčastější, nebo o vzácnější ohnivec jurský či ohnivec šarlatový, ale také o vzhledově opravdu zajímavý ohnivec zimní.

krasočíška žlutá (foto houbomil)

Z barevně zajímavých hub můžete také vyhlížet opravdu velmi unikátně zbarvenou krasočíšku žlutou, jejíž zelenožluté až čistě žluté zbarvení dokáže krásně svítit z listového opadu.

Opominout bychom neměli ani v podobných místech jako krasočíška žlutá nebo třeba i ohnivec zimní rostoucí zvoneček pohárkovitý nebo ohnivec černý. To jsou naopak druhy, které se hledají velice špatně, pro svou barvu i skutečnou drobnost. Splývají většinou se substrátem.

ušíčko černé (foto kápo)

Snáze k nalezení je pak sice také celočerná houba, která ale v jehličnatých, hlavně smrkových lesích vyhledává hlavně mechové partie a díky jim krásně kontrastuje - ušíčko černé.

Výčet dubnových druhů hodně záleží od nadmořské výšky a také od toho, jak ten který rok drží zima svou vládu, nebo naopak jak brzy zavládne jaro. A samozřejmě, jak bylo už zmíněno v úvodu, jak je to s vláhou.

Jsou roky, kdy už skoro od poloviny měsíce můžeme narazit na první čirůvky májovky, jiné roky si na ně naopak počkáme až třeba do poloviny května. V druhé polovině dubna pak můžeme potkat i kačenky náprstkovité a pozdnější druhy smržů jako třeba smrž polovolný.

vodnička potoční

Samozřejmostí jsou různé dřevokazné druhy takzvaných "chorošů", tedy tvrdohub, jejichž plodnice přetrvávají zimu často skoro nezměněné, nepoškozené. Můžeme narazit i na plodnice druhů, které zaskočila nenadálá zima a po rozmrznutí se mohou jevit jako čerstvé.

Ve vodních tocích pak můžeme na různých dřevních pozůstatcích narazit na drobounké, ale krásné vodničky potoční, vodničky terčovité nebo třeba míhavky vodní, které připomínají velice drobné křemenáče.

kalichovka zvonečková (foto rikki)

V opravdu čistých vodních plochách, byť sebemenších, třeba kalužích, potůčcích, prameništích, rašeliništích a tůních můžeme narazit i na nádhernou čapulku bahenní. Ta je indikátorem skutečné čistoty prostředí, ve kterém vyrůstá.

Ve vyšších polohách nás pak v jehličnatých lesích, respektive na pozůstatcích jehličnanů, hlavně na pařezech může už v tuto dobu překvapit souvislý porost drobné oranžové lupenaté houby - kalichovky zvonečkové.

kalorka kopřivová (foto Jonas)

Zmíním už jen dvě houby, které v tomto období lidé často potkávají a táží se na ně. První je takový nezmar, který shora nebudí skoro pozornost, všední, divná, bělavá plodnice na dřevní hmotě. Ale zespodu, to se teprve ukáže její pravá krása. Ano, mám na mysli klanolístku obecnou.

A houba, kterou určitě míjíte na každé jedné procházce, bez povšimnutí, pro její drobnost a hlavně při sběru kopřiv do Velikonoční nádivky - kalorka kopřivová. Stačí si vzít do ruky libovolnou starou (loňskou) kopřivu, respektive co z ní zbylo a podívat se na část nejblíže zemi, kde se drží nejvíc vlhkosti. Ty drobounké oranžové flíčky, to je ona.

Samozřejmě můžete potkat i další druhy, nad rámec tohoto článku, kde se snažím shrnout ty nejhledanější nebo naopak nejkrásnější či nejzajímavější druhy daného období.