| Popis | | Popis
Je to vytrvalá bylina se šikmo rostoucím, silným, nahnědlým oddenkem a s mnoha pevnými kořeny. Z vícehlavého oddenku vyrůstá přízemní růžice mající v průměru až 150 cm dlouze řapíkatých listů s úzkou podlouhlou čepelí. Z růžice vybíhá přímá, nevětvená lodyha, která dosahuje výšky od 10 až po 85 cm, vyrůstají z ní až 10 cm dlouhé lodyžní listy s čepelemi souběžně žilkovanými.
Květy vyrůstají po 5 až 8 ve strboulu na konci lodyhy a dále ještě v obdobném počtu ve shlucích v paždích jednoho až čtyř hořejších lodyžních listů. Zvonkovitý kalich je srostlý, většinou s pěti až šesti nazpět ohnutými cípy. Nálevkovitá, nejčastěji pěticípá až šesticípá koruna dlouhá 25 až 50 mm bývá tmavě nachová až nachově fialová s temně fialovými tečkami. Nitky stejného počtu tyčinek jsou přirostlé k dolní části koruny a prašníky jsou srostlé v trubku obklopující čnělky. Svrchní semeník je tvořen dvěma plodolisty, blizny vyčnívají nad prašníky. Kvete od července do září, opylován je hmyzem s dlouhým sosákem, nejčastěji čmeláky. Plodem je jednopouzdrá tobolka obsahující 200 až 300 semen čočkovitého tvaru o velikosti 5×3 mm.
Stanoviště
Roste na horských loukách a pastvinách, v nivách horských potoků i kolem cest, na světlinách horských lesů a v ledovcových karech v pásmu od hor až do subalpínského stupně.
Rozšíření
Alpy (především jejich východní část) a Šumava, ojediněle v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, kam byl uměle vysazen. Je to snad nejznámější botanický symbol Šumavy, zde relativně hojný glaciální relikt.
Ochrana
Hořec panonský je druhem silně ohroženým (C2r) a ve stejné kategorii je chráněn i podle zákona (§2).
Léčivé účinky
Účinkuje proti nadýmání, zánětu žaludku a žaludeční slabosti. Obsahuje hlavně glykosidní hořčiny (nejvíc gentiopikrin a gentiamarin), dále silice, cukry a třísloviny. Hořčiny a silice povzbuzují vylučování trávících šťáv a vstřebávání živin a zvyšují vylučování žluče. Alkoholický výtažek se dříve také používal při mdlobách, protože droga lehce zvyšuje krevní tlak. |
